„Člověče, Terezo, my dva si to vůbec neusnadňujeme.“ „Ne, člověče, ani náhodou. Tak smím ti dát ještě jednu pusu?“ Marthaler se zrovna podíval na hodinky a najednou mu zazvonil mobil. Vyhrabal ho z batohu a ohlásil se. „Anno? Ještě to přece není pět hodin!“ „Aspoň čtyři a půl. Kde jsi, Roberte? Co děláš?“ „Masíruji Tereze nohy.“ Anna se uchechtla. „Cože děláš?“ „Masíruji jí nohy, co je na tom?“ „Vždyť víš: masírovat ženský nohy a strkat jazyk do její svatyně sice není jedno a to samý, ale je to hra na stejným hřišti.“ Marthaler se zasmál. „Jasně. To je Pulp Fiction, já vím… Anno… Anno, jsi tam ještě?“ Nikdo se neozýval. Telefon byl hluchý. „Ty bláho, tak ty jí doopravdy masíruješ nohy.“ Marthaler odtáhl mobil od ucha a rozčileně se ohlédl. Anna stála hned za ním. Culila se. Smála se na celé kolo. „Poslouchej, co blázníš? Kde se tu bereš?“ zeptal se Mar thaler. „Přijela jsem z Hamburku, jak jinak? Napadlo mě, že pak můžeme rovnou společně zajít do toho hotelu.“ Sklonila se a políbila Terezu na obě tváře. Marthaler jí podal ruku. „Zbylo vám ještě něco z toho proviantu?“ Tereza vybalila na svůj talíř poslední kus burku a podala ho Anně, která si k nim bez vyzvání přisedla na deku a hned se pustila do jídla. Když dojedla, otřela si ústa hřbetem ruky. Pohlédla Marthalerovi na břicho: „Hele, že ty jsi shodil?“ Podíval se na sebe: „Myslíš?“ zeptal se. „To byl vtip, Roberte! Jenom špatný vtip na tvůj účet.“ Marthaler přikývl. Přitom právě Anna měla pořád dojem, že je moc tlustá. A pořád byla hladová. Když u něj nějakou 98 ●●● spiknutí starmoney
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216490