Bude to dobrý rok (Ukázka, strana 99)

Lucy Diamond „Takže,“ prohodila Gemma konverzačním tónem, když s otcem čekala u baru, aby si objednali. Judy už seděla u stolu a listovala novinami, které tam někdo zapomněl. „Kdy jste se seznámili?“ Okamžitě celý pookřál. „Začátkem ledna jsem jí dělal okna. Povídali jsme si a... tak.“ Pohrával si s pivním táckem, roztáčel jej mezi palcem a ostatními prsty. „To máš tak. Na silvestra jsem seděl sám doma a...“ Gemma ucítila osten viny. „Přece jsem ti říkala, že máš přijít k nám, tati!“ „Já vím, žes to říkala, zlato, a byl jsem ti za to vděčný. Ale nechtěl jsem vám překážet a kazit zábavu.“ Pivní tácek se točil. „Nevadí. Prostě jsem si do nového roku dal předsevzetí, že zase začnu žít a najdu si novou ženu.“ „Novou manželku?“ užasla Gemma. „Samozřejmě si ji hned nebudu brát. Ale schází mi někdo, ke komu bych se vracel. Už mě nebaví být sám. Judy je fajn ženská. Trávíme spolu dost času. Mám ji rád.“ „Zdravím, Barry. Zdravím, Gemmo. Co vám můžu donést?“ ozval se v tu chvíli Kev, zdejší hostinský. Povytáhl huňaté obočí. „Ta dáma u vašeho stolu je vaše přítelkyně?“ zeptal se Barryho a spiklenecky mrkl na Gemmu. „Přesně tak,“ odpověděl pyšně otec a odříkal mu svou objednávku.

Gemma se mezitím pokoušela ovládnout. Samozřejmě ji těšilo, že táta našel spřízněnou duši a byl zase šťastný. Jistěže nechtěla, aby byl osamělý a všechny svoje zbývající silvestry trávil sám. Na druhou stranu nepočítala s tím, že táta touží po manželce. Manželka. Tohle slovo jí připadalo jako moc silná káva. Táta má sklon propadat kouzlu naprosto nevhod98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216403

Bude to dobrý rok ných žen – její máma je toho čítankovým příkladem. Poslední, co si přála, bylo, aby mu zase někdo ublížil. Povzdechla si.

Zajímalo by ji, jestli její bratři už vědí o Judy. Už se s ní setkali? Na druhou stranu jsou to kluci, a tak budou tuhle situaci brát jinak než ona. Sam, Luke i David budou rádi, že se o tátu někdo postará – a nemusejí to být oni. „Díky, Keve,“ ozval se v té chvíli otec a Gemma si uvědomila, že na baru čekají tři nápoje. „Bezva,“ přikývla, popadla příbory a svoji colu. „Díky, tati.“ „Není zač, zlato. Nemohl jsem se dočkat, až ti Judy představím. Vím, že za chvíli budete jedna ruka.“

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216403

Kapitola jedenáctá

Dva měsíce po smrti matky se Caitlin začala pomalu vyrovnávat s její ztrátou. Přestala se hodiny válet v posteli a přijala práci od Saffron, té přátelské ženy ze silvestrovského večírku. A udělala dobře, protože ji neuvěřitelně bavila. Objednala se ke kadeřnici, oholila si nohy, vyprala spoustu prádla, včetně povlečení, a jídelní lístky z čínské restaurace odnesla do kontejneru na papír. Doufala, že se paní od Zlatého draka moc nestýská po jejích telefonátech.

A co bylo nejpozoruhodnější, pustila se do třídění matčiných věcí. Brala jednu místnost po druhé, aby mohla vyklizený dům nabídnout realitní kanceláři. Dojímaly ji drobnosti z matčina života, jako například pytlíky s cukrem, které Jane už nikdy neotevře, aby jejich obsah přesypala do prasklé cukřenky, z níž si sladila kávu s mlékem – dvě lžičky na šálek.

Nebo sáčky s nikdy nenošenými punčochovými kalhotami, které měla máma v šuplíku. Bedničky s jemně zaprášenými cibulovinami a úhledně označené obálky se semínky, která nikdy nevyseje. Svíčky, které nikdy nezapálí. Dopisy, na něž 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216403