Evropa, Rusko, teroristé a běženci (Ukázka, strana 99)

RUSKO ZAPOMNĚLO, ŽE POZVÁNÍ NEZNAMENÁ POVINNOST MU VE VŠEM VYHOVĚT Rozhovor s Michaelem Romancovem (Česká republika)

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216394

Jak máme myslet Evropu ve stínu Vladimíra Putina, když nedávno podepsal zákon zakazující informace o mrtvých ruských vojácích, zá‑ kon o „nežádoucích zahraničních organizacích“ a umožnil přivýdělky za udavačství si započítávat do příjmů, z kterých se vypočítává důchod.

Brian Whitmore napsal na serveru RFE, že za tohoto stavu může Rusko udeřit kdykoliv, když mu Západ nevyjde vstříc. Myslíte si jako politolog, že je to možné?

Teprve s určitým odstupem budeme schopni vyhodnotit, zda Evropa byla ve stínu Putina, nebo si Putin uvědomil, že Rusko, tedy on, je ve stínu Evropy… Tím, že Putin přešel od agresivity verbální k agresivitě fyzické se nám zcela logicky zdá, že „vrhá stín“, ale za pár let možná bude zřetelně vidět, že se jednalo o zoufalý pokus, jak zamaskovat vlastní hospodářské i politické neúspěchy. V mámivém odrazu slunečních paprsků na skleněných fasádách mrakodrapů nové, impozantní moskevské „skyline“, ve světle optimistických prognóz o budoucnosti Ruska, jakožto člena BRICS, ale hlavně díky velkým penězům, které v Rusku rychle a zcela legálně vydělala řada lidí ze západu, včetně některých našich krajanů, se Rusko jevilo být velmi přitažlivé. Díky tomu se korupce, nebo čím dál tím zjevnější defekty a deformace politického či soudního systému nezdály být podstatné. Ekonomická nekompetentnost Putinova vedení však Rusko tohoto pozlátka zbavila a „najednou“ začala být řada problémů vidět. V zájmu upevnění své pozice proto Putin potřeboval odvést pozornost ven, což se nakonec „podařilo“ v podobě anexe Krymu a rozpoutání války na Ukrajině. Pokud tomu tak je, tak není důvod se obávat přímé fyzické hrozby proti členským státům NATO nebo Evropské unii, protože za současného nepoměru sil Putin nemůže zvítězit. Určitě však musíme počítat s neustálými pokusy o politickou a hospodářskou destabilizaci všech evropských zemí, protože čím větší problémy v Evropě, tím lépe pro Putina.

Rusko zvýšilo za Putina výdaje na zbrojení o 30 procent, Čína o 12 pro‑ cent a Evropa naopak od roku 2012 výrazně šetří. 18 z 31 členských států EU zaznamenalo pokles výdajů na zbrojení o více než deset procent, te‑ prve v posledních měsících se uvažuje o reálné změně. Někdy to vypadá,

/ 99 /

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216394

že Evropa už vůbec není ochotná za své hodnoty bojovat, a to musí Rusko cítit. Není právě ta naše demonstrovaná slabost tím, co provokuje Rusko k větší agresi? Částečně tím Rusku, ale vlastně i jakékoli jiné mocnosti, nahráváme, ale klíčovou otázkou je, proč se tak chováme, respektive jsme se tak chovali. Evropská unie se ve stínu americké vojenské dominance pokusila etablovat jako nejsilnější globální normativní aktér a její ambice, dost možná naštěstí, ztroskotaly na Rusku.

Proč naštěstí?

Rusko je totiž geograficky blízko a zdálo se být, či spíše předstíralo, že je blízké i hodnotově. Šok, znechucení a strach, který vyvolalo, však přinesl dvojí pozitivní užitek. Zaprvé Evropská unie dostala příležitost uvědomit si, že její normativní „snění“ naráží na mnohem hlubší mentální propast, než se zdálo, zadruhé Evropa dostala impuls, opět díky vnějšímu ohrožení, aby se semkla. Do značné míry se to podařilo a naše odpověď agresivnímu Rusku, v podobě zacílených politicko­ ‑ekonomických sankcí, je opřena o naše hodnoty. Právě hodnotový rozměr sankcí, který díky politikům, jakými jsou třeba Miloš Zeman či Jan Mládek, z české perspektivy vlastně není moc vidět, je přitom rozhodující. Máme své hodnoty a bráníme je. Nejsme slabí, jsme silní! Samozřejmě jen potud, pokud vytrváme, ale zatím se zdá, že tomu tak je. A navíc se zdá, že ze stejné perspektivy bude přistoupeno i k ekonomickým problémům Řecka, což je dobré pro EU a další rána pro Rusko.

Proč podle vás pánové Zeman, Mládek, jehož žena je Ruska, Klaus či Vyvadil tak ostentativně straní Rusku? Někdy mi připadá, že to snad ne‑ mohou ani dělat zadarmo… Řada českých politiků má v Rusku ekonomické zájmy, nebo jsou propojeni s obchodními skupinami, které tam podnikají. Mládek v tom rozhodně není sám, určitě se to týká i řady členů KSČM (a vedle Ruska se jedná i o Čínu), netuším, jak moc tohle ovlivňuje Klause, jehož podporuje Petr Kellner. U obou prezidentů však jako zásadní motiv jejich příklonu k Rusku vnímám jejich frustraci, pramenící z poznání, že nikde

/ 100 /

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216394