98
„Krvavě rudá na mé sebevražedné paletě“
„KRVAVĚ RUDÁ NA MÉ SEBEVRAŽEDNÉ PALETĚ“ K podobným kritickým dílům o neradostném stavu společnosti a lidské přiroze nosti lze řadit i Groszovy olejomalby, jež vytváří v následujícím roce a v nichž expresivně zpracovává své další „oblíbené“ téma z té doby, sadistické vraždy žen, o nichž nejspíše četl v novinách. Zpracování těchto motivů si už dříve vyzkoušel na četných kresbách, mezi něž patří například Znásilnění a vražda na Ackerstrasse z roku 1916 (obr. 2.14). Na nevelkém, ale výrazově silném plátně Zabiják žen (bar. 2.III.) můžeme vidět, jak k původně již velmi brutál nímu motivu z černobílé grafiky nemilosrdně přidává svou typickou agresivní barevnost, kterou v jednom ze svých dopisů nazve „krvavě rudou na mé sebe vražedné paletě“.31 Po vydání obou portfolií začíná být Groszovo jméno v zasvěcených kruzích známější, objevují se o něm první články, jež ho označují za nejmoder nějšího přispěvatele Die Neue Jugend, plného sebevědomí a zdravého skepticis mu, či za umělce s „nejvýraznějším futuristickým temperamentem v Berlíně“.32 Stává se slavným a do okruhu jeho známých vstupují nevšední zajímaví lidé, nejrůznější spisovatelé, malíři, hudebníci, filosofové, „oblažovatelé lidu s utaje nými neřestmi“, ztracené existence propadlé alkoholu, s nimiž vede nekonečné debaty v Café des Westens. Politické názory účastníků takovýchto sešlostí se sice v mnohém různí, jedno však mají společné: nenávidí vládnoucí vojenskou a velkoprůmyslnickou třídu a vědí, „že tato válka nemůže dopadnout dobře“.33 Na podzim roku 1917, po dokončení obou portfolií, se Grosz vrací k olejomalbě a začíná pracovat na rozměrném obraze Památce Oskara Panizzy (bar. 2.V.).34 V podstatě zde převádí na plátno témata svých dřívějších kreseb a grafik. Městský chaos a násilí zachycené v Pandemoniu (obr. 2.6) a dalších pracích zde přetváří do velkolepého a emocemi nabitého plátna, jež bývá inter pretováno jako předzvěst blížící se válečné porážky a pádu německé vlády. Ve středu obrazu sedí na rakvi kostlivec pijící ze skleněné baňky krvavě červenou tekutinu, alkoholický „doušek“ jedu, kolujícího v žilách velkoměsta. Tuto krví
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216351