13 Elsbeth se odebrala na lože a odmítla se na předsvatebních plánech jakkoliv podílet. William si mírně zoufal, zdálo se však, že je vše v běhu. Pan Pratt mu obnovil úvěrový účet, a tak mohl vážně uvažovat o zvelebení gruntu; pro začátek nakoupit ocelové sloupky a opravit pár plotů, nový traktor, napřesrok sklizeň, do toho přijdou děti, starost o rodinu a Gertruda se přizpůsobí, zvykne si… Přečetl jí sonet – Shakespeare, číslo 130. „Tak co ty na to, miláčku?“ „Cože?“ „Byl to Shakespeare, William Shakespeare.“ „Hezký.“ „Jo – a co se ti na něm líbilo nejvíc, Gertrudo?“ „Většina básniček je moc dlouhá; tahle nebyla.“ Stáli pod aureolou můr poletujících kolem zářivé koule nad zadním vchodem u Prattů. William přejížděl dlaní kolem dokola krempy klobouku a řekl: „Mona povídala, že pozvánky jsou už prý nachystané…“ Moně se nikdy ani nesnilo, že by někomu mohla jít za družičku. Jelikož Elsbeth nehodlala pořizovat seznam hostů, poskytla ho Gertrudě Mona – jednoduše uvedla všechny příbuzné a kamarády ze školy, které kdy William měl. „… tak nějak jsem doufal v malou veselku, nedošlo mi, že…“ „Dej mi pusu, Williame, děsně dlouho už jsi mě nelíbal,“ našpulila Gertruda rty. Letmo ji políbil na tvář, ona však po něm hmátla. „Gertrudo, musím ti říct, že, ehm, prostě já vím, že už máš šaty a všecko…“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216241
„Je to róba, Williame, róba.“ „… a že jsou přípravy jaksi v plném proudu – očividně odvádíte ukázkovou práci. Jenom mě tak napadlo, poněvadž tohle má být na celý život, zkrátka… bylo to dost narychlo a… takže, pokud si nejsi jistá, jestli bys tam u nás byla se mnou a s mámou a Monou za zády šťastná, nic by se nestalo, kdyby se ještě počkalo – až se to trochu usadí, nebude už takový fofr, po žních… klidně můžem … pochopil bych to.“ Gertrudě se svraštila brada, udělal se jí v ní dolíček a oči se jí zkrabatily jak rozprsknuté meruňky. „Ale vždyť jsi, teda jsme… já bych nikdy… myslela jsem, že mě miluješ. Co moje pověst?“ V přední části domu se rozsvítilo. Gertruda se sesula na dřevěná prkna podlahy a s tváří v dlaních zůstala sedět mezi starými botami a zahradnickým náčiním. William si povzdechl a sklonil se k ní. Pohladil ji po rameni.
Právě zkoumal vlastní tkaničky, když u dveří kostela vycítil rozruch. Hosté se otočili a dav užasle vzdychl. William zavřel oči a Faith zahrála tuš ohlašující příchod nevěsty. William se zhluboka nadechl, pak oči otevřel a zadíval se do uličky. Hluboké vrásky na jeho čele se vytratily a do lící mu stoupla barva, z ramen mu spadlo napětí a zhoupl se na špičkách. Nervy, za všechno mohly nervy. Náramně jí to slušelo. Tmavě kaštanové lokny měla vyčesané do ladné vlny a zpevněné řádkou sladce růžových růžiček, sametově hnědé oči jí jen jiskřily. Její krk vypadal štíhle a pleť broskvově. Stála tam v meruňkově růžových šatech z jemného hedvábného taftu s vykrojeným výstřihem – ne však zase příliš vykrojeným – a průsvitnými tříčtvrtečními rukávy ze špinavě bílého tylu. Živůtek, jenž jí přiléhavě stahoval pas a nařaseně obtékal boky, končil pod zadečkem velkou měkkou mašlí, sukně pak odtud elegantně splývala dolů. Z mašle visely stuhy táhnoucí se celé tři yardy, a jak k němu pomaloučku kráčela,
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216241
hedvábný taft jí kolem nohou lehce šelestil. Gertruda Prattová vyhlížela vnadně a svůdně a dobře to věděla. Za ní se nahrbeně a rozechvěle šourala Mona. Na ramena jí spadaly hebké kadeře vlasů korunovaných rezavě svěžími růžemi, které dokonale doplňovaly rezavě oranžovou róbu z hedvábného taftu s vykrojeným dekoltem. Její střih umocňoval skrovné křivky, jimiž se Mona pyšnila. Na stehnech se jí hedvábí řasilo a u kolen mírně rozšiřovalo. Na pokleslých ramenou jí spočívala zvlněná voda ze špinavě bílého tylu, jež volně klesala až ke kříži, kde tvořila velký odvážný oblouk. Nevěsta i družička třímaly obrovské kytice pestrobarevných růží. Když procházely kolem, přítomným ženám neuniklo, že co do práce s látkou a nůžkami je švadlena hotová kouzelnice. Gertruda se zadívala na Williama, a jelikož celý zářil, poznala, že jí to vyjde. Elsbeth seděla s kamennou tváří v první řadě. Vstala z postele, až když přijeli Williamovi spolužáci z univerzity a všichni její příbuzní, kteří se z té velké události radovali a halasně povykovali. Vtom se k ní naklonila její elegantní sestřenice Una z Melbourne a špitla: „Nádhera,“ načež se uznale usmála. Elsbeth se pochybovačně otočila a vzápětí se nadmula. Zvedla bradu a nasadila výraz, jímž jako by říkala „na něčí podrážce cítím psí lejno“. „Ano,“ odvětila sestřenici, „rodina mé snachy podniká, pohybují se v obchodních kruzích.“ Gertruda stála u oltáře zavěšená do pyšného otce, rozzářená a sebejistá. Muriel se rozplakala a zrudla, a jelikož nebyla s to popadnout dech, odvedli ji ven, kde si sundala stahovací pás. O obřad přišla. Posléze půvabná nevěsta s doprovodem pózovala na prudkém sluníčku a culila se do cvakajících závěrek skříňových fotoaparátů. Malé holčičky v roztomilých šatečkách věšely Gertrudě na ruku háčkované podkovy, zatímco seržant Farrat dlouze a s vervou potřásal Williamovi rukou – odpozorovával přitom drobné detaily na róbách. U Triumphu Gloria se Gertruda s Williamem zastavili, aby zamávali přihlížejícím zvědavcům – Purl a Fredovi, Lois, Nancy, Ruth a její sestře Prudence a rovněž Beule,
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216241