13 Elsbeth se odebrala na lože a odmítla se na předsvatebních plánech jakkoliv podílet. William si mírně zoufal, zdálo se však, že je vše v běhu. Pan Pratt mu obnovil úvěrový účet, a tak mohl vážně uvažovat o zvelebení gruntu; pro začátek nakoupit ocelové sloupky a opravit pár plotů, nový traktor, napřesrok sklizeň, do toho přijdou děti, starost o rodinu a Gertruda se přizpůsobí, zvykne si… Přečetl jí sonet – Shakespeare, číslo 130. „Tak co ty na to, miláčku?“ „Cože?“ „Byl to Shakespeare, William Shakespeare.“ „Hezký.“ „Jo – a co se ti na něm líbilo nejvíc, Gertrudo?“ „Většina básniček je moc dlouhá; tahle nebyla.“ Stáli pod aureolou můr poletujících kolem zářivé koule nad zadním vchodem u Prattů. William přejížděl dlaní kolem dokola krempy klobouku a řekl: „Mona povídala, že pozvánky jsou už prý nachystané…“ Moně se nikdy ani nesnilo, že by někomu mohla jít za družičku. Jelikož Elsbeth nehodlala pořizovat seznam hostů, poskytla ho Gertrudě Mona – jednoduše uvedla všechny příbuzné a kamarády ze školy, které kdy William měl. „… tak nějak jsem doufal v malou veselku, nedošlo mi, že…“ „Dej mi pusu, Williame, děsně dlouho už jsi mě nelíbal,“ našpulila Gertruda rty. Letmo ji políbil na tvář, ona však po něm hmátla. „Gertrudo, musím ti říct, že, ehm, prostě já vím, že už máš šaty a všecko…“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216241