Celinor přikývl a Segestir větu dokončil: „Tyhle dva rody jsou spřízněné i když každý v jiném táboře. Myslím, že oba kapitáni se shodnou a budou mi oporou.“ Celinor se usmál a objal Segestira kolem ramen. „Díky příteli. Budu klidnější, když budu vědět, že velíte Vy.“ „Jaké pro mě budete mít rozkazy, dartegine?“ „Nechte toho, Segestire. Víte, že na tituly ani rozkazy si nepotrpím. Jsme přátelé. Dnes jsem já dartegin a Vy jen aendîrl, ale za pár let Vy můžete být pelerin a já Vám budu skládat hold.“ „Jak to myslíte, příteli?“ „Pokud se nepletu, tak Tauronové, už po Noci krvavých kopí žádné mužské potomky v přímé linii nemají. Jediným mužským potomkem rodu, ač po přeslici, jste Vy, drahý Segestire. A Tauronové byli odjakživa nositelé knížecího titulu. Jde jen o to, aby Vám jej Oronhir přiznal. A myslím, že to nebude dlouho trvat.“ Segestir jen mávl rukou, ale Celinor odmítavě zavrtěl hlavou. „Jen nechte být. Co není, může být a dříve, než se nadějete. Ale zpět k našim úkolům. Surnihan se stahuje zpět na sever, aby obsadil Merélos. Můj pluk s částí pomocných sborů má za úkol sledovat Tareda do Gypparu. To bude teď Váš úkol. Pokud si to dobře pamatuji, na radě nepadlo ani slovo o tom, že Gyppar máme nechat Ulbarovi. Rozumíte?“ Segestir se zapýřil radostí. Vždyť se mu nabízela jedinečná možnost se vyznamenat a upozornit na sebe v Oronhirových očích. „Budu navždy Váš dlužník, Celinore, dáváte mi jedinečnou šanci. A Vy?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216234