Vera Eckhoffová byla naprostý originál, trochu s ní hodil řeč, a najednou směl být při tom, když dělala srnčí klobásy. Srnčí klobásy! To mu zase nikdo nebude věřit! Nejdřív bez fotoaparátu, úplně sám, vždycky to tak dělal, nemůže to na ni přece rovnou vybalit. Lidé z venkova totiž musí nejdřív trochu roztát, chvilku to trvá, ale když má člověk alespoň kapku talentu, dřív nebo později k němu pojmou důvěru a zobají mu z ruky. Přinejmenším u něj to vždycky klaplo, zkrátka to s nimi umí. Navázání kontaktu bez fotoaparátu, to bylo pravidlo číslo jedna. A Florian byl stejně ještě vytočený kvůli té záležitosti s traktorem, která se stala před týdnem. Burkhard mu naštěstí dokázal rozmluvit, aby na Dirka zum Felde podal trestní oznámení kvůli ublížení na zdraví. Stálo ho to dvě bedny bordeaux, ale jako bolestné za malou modřinu na zadku by to mělo stačit. „Moin, moin!“ Burkhard Weißwerth opatrně prošel dveřmi do chodby a pokračoval za hlukem. Slyšel hlasy a zvuky, jako by někdo něco mlel a lámal, zjevně to vycházelo z kuchyně. Burkhard zaklepal na pootevřené dveře a uviděl Veru Eckhoffovou, jak stojí u stolu a na sobě má bílý doktorský plášť. Někdo vedle ní se nejspíš právě vyhodil do povětří. Plášť byl postříkaný tmavou krví, krev byla úplně všude, na břiše, na rukávech, na límečku, i na obličeji měla rudé kapičky. „Ach tak, dobrýtro, úplně jsem na vás zapomněla! Ale nic vám neuteklo, právě jsme začali.“ Vera Eckhoffová ukázala na vysokého postaršího muže v gumové zástěře a s vyhrnutými rukávy, který stál vedle ní a točil klikou. „Můj soused, Heinrich Lührs.“ Vrzání a skřípání neustávalo.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216115
„To je ten chlápek z Hamburku, kterej od Mimi koupil baráček.“ „Můžeš klidně pokračovat,“ řekl Heinrich Lührs, pokývl hlavou a točil dál. Vedle něj seděl chlapeček s pusou upatlanou od čokolády. Cpal se lentilkami a fascinovaně sledoval, jak v mlýnku mizí jeden kousek masa za druhým, po chvíli vyleze ven jako pár červených červíčků a zakroutí se do velkého lavoru. Heinrich Lührs by žádné zvíře zabít nedokázal, dokonce ani dřív nezabíjel králíky, to musel dělat jeho otec, ale on byl zase machr u mlýnku na maso. Burkhard Weißwerth se opřel o zeď, ruce zastrčené v kapsách manšestráků. Dával si pozor, aby se nedíval přímo na mlýnek na maso, ale kousek stranou, avšak ze zbytku podívané mu taky bylo celkem šoufl. Odporný vrzavý zvuk, pach syrového masa a tuku. Vzpomněl si na scénu z filmu Fargo, na šíleného únosce s blond vlasy, který svou oběť nacpal do zahradní drtičky, panebože, ale tohle byla paráda. Burkhard si představoval, jaké fotky by Florian z tohoto masakru udělal, nevzpomínal si, že už by někdy takovou scénu v časopise viděl, byla to senzace! Chtěl, aby fotky vypadaly úplně syrově, úplně naturalisticky. V žádném případě černobílé! Tohle není žádné umění, ale příroda! Tohle je život na venkově, lidi, to je něco úplně jiného než koupit si pár plátků loveckého salámu na Iském trhu. Vera Eckhoffová měla před sebou starou kuchyňskou váhu a vážila sůl a koření, Burkhard si do iPhonu zapisoval seznam ingrediencí. Pepř, jalovec, majoránka. Heinrich Lührs začal do mlýnku na maso cpát velké kousky bílého špeku, z děr se do plastového lavoru vinuli
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216115
bílí červíčci, a když mu došel špek, přisypala Vera koření. Vzala si elektrický šlehač a všechno to smíchala, až vznikla růžová hmota, která se leskla tukem. Kvůli hlučnému kuchyňskému přístroji nebylo Burk hardovo pokašlávání slyšet, na čele se mu objevilo pár kapiček potu. Vera vypnula šlehač a položila ho vedle mísy, z metliček odkapávala bledá masová hmota. Uvolnila pacičky, jednu podala Heinrichu Lührsovi, druhou si vzala sama. Oba ukazováčkem setřeli hmotu z pacek a ochutnali ji. „Ještě krapet soli,“ řekl Heinrich a přisypal do mísy lžíci soli. „Chceš taky míchat?“ zeptal se a podal klukovi do ruky vařečku. Chlapec míchal s vážným výrazem ve tváři, dětská ručka se ztrácela v mlaskající hmotě. Měla úplně stejnou barvu. Vera Eckhoffová zašla do špajzu pro svazek průhledných střívek, které vypadaly jako kondomy v nadměrné velikosti, Heinrich Lührs nacpal hmotu do jakési silikonové stříkačky a začal ji pomalu tlačit do střívek. Burkhard Weißwerth mlčky opustil kuchyni. „Co to mělo bejt?“ řekl Heinrich Lührs a na chvilku odložil plničku klobás. „Buď krevní oběh, nebo vegetarián,“ zamumlala Vera a pokrčila rameny.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216115