nahlížení
Podivný začátek „Přesně tak, vůbec nic. V takovou hodinu už všichni slušný lidi dávno spí,“ pravila paní Brightová odměřeně. „Ano, ano, jistě. Máte pravdu. Takže to bude asi tak všechno, řekl bych. Děkujeme, paní Brightová, za váš čas,“ zavřel si strážník Sulli ven svůj blok a chystal se k odchodu. „Cože? Tak počkat,“ vložila se do toho okamžitě Meg. „To má být jako všechno? Vždyť vám ale nic neřekla.“ „Paní Brightová tvrdí, že nic neviděla, takže…“ „A to jí to jen tak věříte? Copak jste ji neslyšel? Nechte to na mně.“ Meg hbitě zadržela rukou zavírající se dveře a postavila se přímo na práh. „Ještě chviličku, paní Brightová. Jakpak jste to vlastně myslela s tou hodinou, ve které už dávno všichni slušný lidi spí? Copak vy víte, v jakou hodinu pan Hopkins zemřel?“ „Ne. Ne. Jak říkám, nic jsem neviděla ani neslyšela. Zhola nic,“ tr vala si paní Brightová na svém a netrpělivě si upravila jednu z třešní, která jí začala padat do očí. „Víte, ale já vám nějak nevěřím, paní Brightová,“ pravila Meg ne ochvějně. „Neříkejte mi, že taková světaznalá dáma jako vy netuší, co se v jejím sousedství děje. Vsadím se, že vy moc dobře víte, co se tu kde šustne, nemám pravdu? Hned jak jsem vás viděla, napadlo mě, tohle je přece dáma s rozhledem. A co si budeme namlouvat, paní Brightová. Někdo tu práci dělat musí. Někdo tu musí na všechno do hlédnout. Jistě, je tu naše úžasná policie. Ale ta se tu jistě neukáže, jak je den dlouhý. A kdekomu je to jedno. Ale vám ne. Vsadím se, že vám neproklouzne ani myš, viďte?“ „No to víte, slečno, jak jste říkala, někdo to dělat musí. A policie v tomhle městě nestojí za nic. To vám teda povím. Člověk tu nepotká strážníka ani za uherskej rok,“ otočila rázem paní Brightová a rozmlou vala s Meg jako s nejlepší kamarádkou. „Ano, nestojí ani za řeč, viďte, paní Brightová. Ale na policii zapo meňte a…“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216029