„Neměl bys třeba chodit na nějaký kontroly?“ hustil do něho Johanes dál. „Nic se s tím nedá dělat a hotovo. Zapomeň na to a basta!“ odmítal Pepa dál debatovat na téma svého zdraví. „Když to nejde přes doktory, co kdybys to zkusil třeba hypnózou?“ snažil se mu poradit Johanes, ale Pepa si dál vedl svou. „Ne a přestaň se už o tom bavit!“ „Poslouchej, když už nic jinýho, tak by tě to třeba zbavilo těch hroznejch snů,“ pokračoval Johanes. Pepa se na chvilku odmlčel. „Doktoři už zkoušeli všechno možný. Určitě by mi to navrhli, kdyby se domnívali, že mi to pomůže.“ „Nebudeš snad ve všem spoléhat na nějaký felčary? Náhodou vím, že to funguje. U nás byl jeden hasič a ten měl trauma ze zásahu, kdy mu před očima uhořely děti. Nic mu nedokázalo pomoct. Jakmile zkusil hypnózu, noční můry zmizely.“ „To sis zrovna vymyslel,“ zabručel Pepa. „No jak chceš. Přesvědčovat tě už nebudu. Jen o tom zkus trochu popřemejšlet.“
Děvče na recepci vyndalo z přihrádky obálku a přidalo ji do pošty, kterou muselo odeslat. Nájemník, který v pátek zaplatil na tři dny, ji požádal, aby psaní odnesla do schránky až v pondělí odpoledne. Děvče nechápalo, proč to neudělal sám, když nalepil i známku, ale protože dostalo velké spropitné, raději se víc na nic neptalo.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216017
Gavriilu Trofimovovi nechodily často dopisy s ručně psanou adresou. Když vzal obálku do ruky, několikrát ji zvědavě otočil a podržel proti světlu, zda se mu nepodaří odhalit její obsah. Nic nezjistil, ale věděl, že v jeho postavení musí být neustále obezřetný. Pro jistotu požádal svého člověka, aby mu dopis otestoval, zda mu nějak neublíží. Když se mu dostala otevřená obálka zpátky do rukou, zíral na těch několik načmáraných řádek a nebyl schopen se od nich odtrhnout. Pak urychleně svolal svoje muže a nejbližšímu pobočníkovi podal list, aby ho přečetl nahlas. Stálo tam napsáno kostrbatým písmem:
Tvůj úhlavní nepřítel, kterýho stále marně hledáš, si teď nechává říkat Josef Kostka. Chtěl jsem ho odrovnat sám, ale pokud čteš tyto řádky, dostal mě dřív než já jeho. Stín Všichni přítomní jen nevěřícně pokývali hlavami. Čekali, co na to řekne jejich šéf. Ten stál u okna, díval se do podzimní zahrady a mlčel. V místnosti bylo ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. Každý tušil, že Trofimov zaručeně brzy vybuchne, avšak ten se jen pomalu otočil, pohlédl svým mužům do tváří a prohlásil: „Věděl jsem, že můj den přijde. Pravidelně jsem se modlil k Bohu všemohoucímu a on mě vyslyšel. Vím, kdo je ten muž. Jen se sám sobě už nepodobá, ale já ho dostanu, i kdyby měl tvář samotného Ježíše Krista.“ „Šéfe, ste si jistej, že je to vopravdu von? Co když jen někdo chce, abysme udělali špinavou práci za něj?“ zeptal se nejmladší člen jejich skupiny, který neměl vůbec ponětí o tom, kdo by mohl 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216017
být odesilatelem onoho dopisu. Trofimov se na něho zle podíval a mladému muži bylo ihned jasné, jak byla jeho otázka zbytečná, a už si nedovolil ani ceknout.
„Sakra, ty mrtvoly nám tady rostou jako houby po dešti,“ rozčiloval se komisař Tomeš, když se se svým kolegou Cerhou dostavili na místo nálezu dalšího těla. Nebýt party děcek, která si tam přišla hrát na vojáky, zřejmě by Stína nikdo nenašel hodně dlouho. „Postarejte se, aby se to nedomákli novináři, nebo nás veřejnost sežere zaživa,“ houkl Tomeš na Cerhu a dalšího kolegu, který pomáhal s ohledáním. Sprostě zanadával a pak pokračoval: „Ještě nemám objasněný ty dvě vraždy a už je tady třetí.“ „Tohle na sebevraždu tutově nevypadá,“ uchechtl se koroner. „Nedělej si ze mě srandičky a raději mi řekni, co víš,“ rozčiloval se Tomeš. „Na mě nevrč. Já za to nemůžu,“ snažil se ho uchlácholit koroner, ale Tomeš si dál vedl svou. „Ještě ty mě štvi. Raději mi dej konkrétní informace, ať mám na čem stavět.“ „Podrobnosti se dozvíš ve zprávě. Zatím ti můžu po předběžném ohledání sdělit jen tolik, že ho někdo pěkně zřídil. Chybí mu zuby, fraktura lícní kosti, zlomený nos, vyhozená čelist, zlomená žebra na obou stranách, zkrátka někdo si s ním pěkně pohrál, než ho zapálil,“ vyjmenoval koroner seznam odhalených zranění. „No fajn. Co doba smrti?“ vyzvídal komisař. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216017