101
furie_po korektu˝e.indd 101
2/27/15 8:48 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215997
nástupišti a házeli jim pohlednice a dopisy v naději, že své drahé a další lidi upozorní na svůj osud. Na jisté železniční zastávce v Lotyšsku – jako na mnoha místech v Evropě okupované nacisty – na nástupišti působily zdravotní sestry Německého červeného kříže. Bylo po jedné hodině v noci a teplota klesla pod nulu. Ošetřovatelky podávaly německému policejnímu doprovodu kroupovou polévku s hovězím masem. A zatímco si Němci pochutnávali na polévce, litevští železničáři v „židovských vagonech“ zhasli světla. Zdravotní sestra Červeného kříže Annette Schückingová se stala vzácnou výjimkou ze vzorce lhostejnosti a krutosti, a to tím, že hrůzy, o nichž slyšela a které viděla, nejen zdokumentovala, ale také vyjádřila vlastní mravní rozhořčení. Krátce před odjezdem na Ukrajinu začátkem podzimu 1941 ji přítel novinář varoval, že Rusko pro ni není to správné místo, protože „tam pobijí všechny Židy“.136 I když si tehdy neuměla představit, že by taková hrůzná informace mohla být pravdivá, zvědavost na plán německé expanze ji neopustila a s „civilizační“ misí na Východě sympatizovala. Přítelova slova jí však brzy zazněla v uších. Cestou vlakem na nové pracoviště na nádraží v Brestu Litevském přistoupili do kupé k Schückingové dva uniformovaní Němci. Na Východě okupovaném nacisty byla vlaková kupé pouze pro árijce; „domorodci“ cestovali nákladními vlaky nebo ve vagonech třetí třídy. V jednotlivých kupé se cestující Němci spolu často otevřeně bavili. Také zde se uniformovaní muži dali do řeči se Schückingovou i s její kolegyní, další zdravotní sestrou. „Jeden z nich najednou začal vykládat, jak dostal rozkaz zastřelit v Brestu židovskou ženu,“137 vzpomínala později Schückingová. Voják vyprávěl, jak ho ta Židovka prosila o slitování, naléhala, že se musí starat o nemocnou sestru. On tedy tu sestru přivolal a pak zastřelil obě. Schückingová i její společnice byly „zděšené, ale mlčely“. To bylo přivítání, které je na Východě čekalo. Již brzy poté začaly zdravotní sestry, sekretářky a učitelky chápat, že válka je – přesně jak si Hitler přál – ničivou kampaní. Některé ženy si to uvědomily teprve cestou na Východ, když ve 102
furie_po korektu˝e.indd 102
2/27/15 8:48 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215997
vlakovém kupé slyšely rozhovory, při přechodu hranic nebo po příjezdu na místo určení. Blízkost genocidy působila otřesně na mnoho žen, protože na násilí nebyly připraveny, nechtěly je páchat ani za ně nést odpovědnost. U mužů to bylo jiné. Němečtí mladí muži vyrůstali ve stínu grafiky zobrazující první světovou válku, často je ovlivňovala výtvarná díla homosexuální imaginace zachycující brutální prostředí válečných zákopů. Výcvik v Hitlerově mládeži se zaměřoval na to, jak překonat strach, učil chlapce stydět se za zbabělost, odolávat bolesti a upevňovat kamarádství jako v gangu. Pochodová cvičení, výcvik ve střelbě, veřejné výprasky nespokojencům a pravidelný vojenský výcvik připravovaly mladé muže na vraždění. Německé ženy, kromě speciálně cvičených dozorkyň pro koncentrační tábory, však takový stupeň vojenské indoktrinace nezažily, ani nevytvářely party, aby páchaly krutosti. Protože jen málokterá z těch, které přijížděly na Východ, byla připravena stát se svědkyní nebo asistovat při hromadných popravách, rozdílné reakce žen na holokaust neukazovaly ani tak předválečnou přípravu, jako spíš charakter a ideologickou oddanost režimu. Jejich reakce se pohybovaly od jednoho extrému – zachraňovat,138 až k extrému opačnému – ochotě přímo zabíjet. Přesto je počet normálních žen, které hromadnému vraždění různým způsobem napomáhaly, mnohem větší než poměrně málo případů těch, které se tomu snažily bránit. Mnoho německých žen se ocitlo tváří v tvář holokaustu v některém z tisíců ghett na Východě, většinou ze zvědavosti, někdy však rovněž z hamižnosti. Tyto „čistě židovské“ oblasti byly oficiálně uzavřenými teritorii; kdo tam vstoupil, udělal to proti nacistickým předpisům. Navzdory oficiálním hrozbám a zákazům (nebo snad právě kvůli nim) se ghetta přesto stala místy lákajícími německé turisty, přičemž takový turismus měl typicky ženské rysy: vyjížďky za nákupy a romantické výlety.139 Jistá zdravotní sestra Červeného kříže ve Varšavě si na den volna nic neplánovala. Setkala se s přítelkyní, která pro ni měla překvapení: „Dnes půjdeme do ghetta.“140 Každý tam chodí nakupovat, přesvědčovala ji. Židé vykládají všechny osobní věci 103
furie_po korektu˝e.indd 103
2/27/15 8:48 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215997