Nelly
S
mály se mně, a pak se naštvaly. „Nemůžeš nosit pod školní uniformou použitý cvičební úbor,“ zabručela Sharon. „Je to nechutný. Nehygienický. Musíš si to sundat a osprchovat se jako každý normální člověk.“ „Budu si dělat, co se mi bude chtít,“ odsekla jsem. Popadla mě za límec. „Sundej si ty zatracený šaty, nebo je z tebe strhám,“ štěkla. „Ne,“ zašeptala jsem. A tak mě chytila. Snažila se mě vysvléct, a já jsem mávala rukama a kroutila jsem se a točila. Nechtěla jsem jí to usnadnit. „Je jako smradlavá ryba,“ smála se Sharon. Všechny se smály. „Někdo ji přidržte,“ ječela Sharon. Svlékly mě úplně donaha, a než jsem stačila říct švec, byla jsem pod sprchou a od hlavy k patě namydlená. „Podejte mi někdo ručník,“ křičela Sharon. Ječela jsem, nebo to byl už pláč? Teď mi to všechno splývá. „Utři se,“ rozkazovala mi Sharon. Nemělo cenu neposlechnout, a tak jsem se osušila. „Jestli ještě někdy přijdeš po tělocviku do téhle šatny a před odchodem se neosprchuješ a nepřevlíkneš si prádlo pod uniformou, dám ti co proto. Pochopilas? Krávo špinavá.“ Přikývla jsem, a od toho dne jsem si dávala pozor, abych měla pod uniformou jen košilku a kalhotky, a když jsem odcházela, 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215987