Pavlovský - zlom
K LADIVO
23.2.1957 23:16
NA âARODùJE
10 / K LADIVO
Stránka 97
NA DÉMONY
ly se domy. Když bliklo zářivkové slunce, byly na černých tvářích vidět lidské obličeje. Na jedné z té menších příšer spatřil něco, co vypadalo jako obličej Vincence, ale než se stihl ujistit, zase se rozsvítilo a příšera zmizela. Felixovi přeběhl mráz po zádech. Ne z toho, že viděl Vincence, ale z toho, že kolem chodili lidé mnohem nebezpečnější a děsivější. Jak se rozhlížel po stále se měnícím světě, ani si nevšiml, že ho obklopili démoni. Měli na sobě lidské kůže střižené do podoby bund s kapucí. Horní lem jim stínil oči. Bylo jich pět a všichni byli o dvě hlavy větší než Felix. Když promluvil ten největší z nich, Felixovi se málem uvařil mozek. Slyšel ho dvakrát. Jednou coby démonické skřeky a stejně tak v ryzí češtině, jako nějaký rychlodabing na starých videokazetách. Poslouchat to bylo jako snažit se soustředit na dva filmy zároveň. Ale přesto se nakonec Felixovi podařilo soustředit se na češtinu. Ne, že by démon říkal něco zajímavého. „… to tu máme?“ ptal se ironicky démon. „Jdu na návštěvu,“ řekl Felix na základě hesla, že upřímnost je nejlepší politika. „Z tebe bude hezký pásek,“ řekl démon. „To mi maminka říkala taky,“ odpověděl mechanicky Felix a hodnotil soupeře. Byli velcí, svalnatí a podle lidských kůží a zmínce o pásku nepříliš přátelsky zaměření. Možná je podceňoval, možná se pod hrubou slupkou skrývala něžná jádra, ale moc na to nesázel. Pevněji sevřel topůrko. „Tak ještě jednou. Jdu za někým. Hledám Hesse. Carlose Hesse. Znáte ho?“ Démon se rozesmál. Ústa měl doširoka rozevřená a dával na odiv několik řad ostrých zubů. První řadu měl pozlacenou. Jeho smích zněl stejně nepříjemně na obou kanálech. Ostatní se nesmáli, na to neměli postavení. Jen se zlomyslně culili. „Na návštěvu? Čeká vás?“ „Doufám, že ne,“ řekl upřímně Felix. Démon se opět rozesmál. „A to kladivo… To je dárek? Nebo to snad má být na něj?“ Felix se podíval na kladivo. „Podle situace.“
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215904
Pavlovský - zlom
23.2.1957 23:16
Stránka 98
J I¤Í PAVLOVSK¯ „Tak to sis měl vzít něco trochu silnějšího. Třeba atomovou bombu.“ Felix pokrčil rameny. „Sorry, jsem trochu unavený a docházejí mi hlášky. Co kdybychom přeskočili do toho okamžiku, kdy se na mě vrhnete a já vám vymlátím z hlavy to, co tam máte místo mozku?“ Vrhli se na něj rovnou dva. Byli sehraní. Jeden rozevřel pusu, zařval a bodl nožem, druhý šel kovovou pákou zezadu Felixovi po nohou. Felix trhnul hlavou, aby se vyhnul čepeli, a udeřil topůrkem kladiva za sebe. Zasáhl démona do hrudi. Žlutavé vnitřnosti mu vylétly zády. Démon následoval za nimi – udělal dva kotouly a ještě chvíli drhnul o zem, než se zastavil. To už ale bylo kladivo v pohybu a kovová hrana zasáhla dalšího démona do tváře. Jeho hlava se během setiny vteřiny změnila v rudou mlhu. Na kladivu nezůstala ani kapka. Felix se znovu obrátil na šéfa skupiny. „Ani jsem nečekal, že bude až tak účinné. Pokud by vás zajímalo, jak to funguje, tak tohle kladivo pochází částečně z naší… tedy mojí reality, a tudíž na všechno tady reaguje… Já nevím, jako něco mezi odpuzovací stranou magnetu a kádí nitroglycerinu.“ Šéf na něj jen zíral. „Tak,“ řekl Felix, „kde jsme to byli? Aha, Hesse.“ „Prolil jste krev,“ řekl démon. Neznělo to jako výhružka, spíš jen jako konstatování. Vyděšené konstatování. „No… jo. To jsem neměl?“ Země se roztřásla. Felixovi se rozechvěla každá kost v těle. „Asi neměl. Sakra, proč musí mít všechno nějaká podivná pravidla?“ Přeživší démoni se dali na útěk a ani se za Felixem neotočili. Domy kolem se chvěly, v oknech jim praskala temnota a její střípky se na Felixe sypaly jako černý sníh. A pak do Felixe něco narazilo a mrštilo to s ním o zem. Ještě když letěl vzduchem, došlo mu, co to je. Tlaková vlna. Tlaková vlna vyvolaná zuřivým řevem něčeho obrovského.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215904
Pavlovský - zlom
K LADIVO
23.2.1957 23:16
NA âARODùJE
10 / K LADIVO
Stránka 99
NA DÉMONY
Země byla roztřesená tak, že už se na ní skoro nedalo stát. Felix vykašlal černé saze, které mu vnikly do úst, černou slinu plivl na zem a opřený o kladivo se vyškrábal na nohy. Všechno kolem něj vibrovalo ve zběsilém kmitočtu a Felix si připadal jako v obřím šejkru, ve kterém někdo mixuje drink pro německou výpravu. Cítil, jak mu cvakají zuby a skřípou o sebe, jak mu oči kmitají v očních jamkách jako míčky odrážené od stěny. Ať už se blížilo cokoliv, ani se to nemuselo namáhat s útokem. Když se bude ještě chvíli všechno takhle třást, zabije ho jenom to chvění. A pak do domu vlevo před Felixem něco narazilo a rozmetalo ho na hadry. Felixe to srazilo na kolena. V troskách se zjevilo něco, co vypadalo jako černá vzducholoď pohybující se na desetimetrových tenkých špendlících. Obří tělo bez očí, úst a čehokoliv, čeho by se mohl člověk nějak chytnout, se bleskurychle pohybovalo na nespočítatelném množství končetin, které v žádném případě nemohly to tělo unést. Každá končetin končila ostrým bodcem a pokaždé, když dopadla na zem, se země otřásla. Vyplňovalo to celý prostor před Felixem. Přestože to nemělo oči, Felix měl pocit, že ho to pozoruje. Ukázal směrem, kterým zmizel démon. „Běžel támhle,“ nabonzoval. Obluda neměla čím, a přesto zařvala. Felixem to hodilo na nejbližší barák. Z tohohle se asi nevykecá. Co to říkal ten démon o krvi? Kousek od něj vytékala kaluž krve z mrtvého démona. Felix popadl kladivo a udeřil jím shora do kaluže. Krev se vznesla do vzduchu. Felix použil hlavici kladiva jako zápornou stranu magnetu a mávl s ním. Kapky krve se vyřítily proti monstru. Podle řevu to monstru nebylo příjemné. Bodalo končetinami kolem sebe. Do domů, do země pod sebou, i do sebe. Z domů prýštila podivná míza a stékala na zem. Felixovi to dalo pár minut k dobru, ale nějak netušil, k čemu by je mohl využít. Napsat závěť? Odkázat své tělo vědě?
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215904