to byl jen malý krůček pro člověka, musel to být malý krůček i pro lid stvo. Nedává to smysl. Tím vším, jak už jste jistě uhádli, mířím k Audi A4, naprosto přijatel nému sedanu, dojem z něhož mi samozřejmě pokazil podélný puk na karosérii. Toho si ale na verzi RS4 nevšimnete, protože ta má masivní podběhy kol do zvonu a obří nízkoprofilové pneumatiky. Už na první pohled vypadá, že bude hodně, hodně rychlá. A taky je. Audi ji navrhlo coby konkurenci pro BMW M3, ale trošku to přepísk lo. BMW má 3,2 litrový šestiválec. Audi 4,2 litrový osmiválec. BMW vyvi ne 343 koní. Audi pozoruhodných 420. Za humny už pochopitelně čeká nová M3, která bude mít taky osmivá lec, jenže právě teď je králem džungle Audi RS4, a to vládne sakrament sky pevnou rukou. Loni jsem ho vzal na projížďku jižní Francií – famóz ním koutem světa zkaleným přemírou ruských zbohatlíků – a byl jsem nadšen. Bylo to první Audi za patnáct let, které nereagovalo na řidiče jako zom bie a z jehož pružení vám nevypadaly vlasy. A co teprve motor. Panebože, ten motor... Absolutní veledílo, bezchybné jako Kooh-i-Noor. Lítal jsem s tím autem po kopcích a údolích nadsvětelnou rychlostí a vychutnával si každou minutu. Až na ty, které jsem strávil v koloně za holandskými karavany. Ale těch nebylo mnoho, protože čtyřem stovkám koní stačí k předjetí mezírka šířky striptérských tang. Ani mé Audi RS4 však nebylo dokonalé. Volitelná anatomická sedadla byla tak masivní, že vzadu už nezůstal ani kousek místa pro nohy. Ani milimetr. Takže Audi po vás chce 50 000 liber za čtyřdveřový čtyřmístný sedan, který pobere jen dva pasažéry. Stejný problém má ještě dražší RS4 kabriolet, který jsem testoval mi nulý týden. I s normálními předními sedadly je místo vzadu tak mikro skopické, že nestačilo ani mým dětem. A kufr taky nestojí za řeč. Jenže zatímco to vše by byl problém u sedanu, který si lidé kupují hlav ně kvůli praktičnosti, u kabrioletu je to šumafuk, protože jediný člověk, který kdy vypadal dobře na zadním sedadle kabrioletu, byl Hitler. Všich ni ostatní se červenají hanbou. Nebo, v případě RS4, nedostatkem vzdu chu. A trochu i strachem. Stejně jako u sedanu dominuje jízdnímu zážitku motor. Mezi ostat ními součástmi auta se vyjímá jako Nelson Mandela v místnosti plné účetních. Zbožňuju ho. Hlavně ten zvuk, který se z něj line; se staženou střechou bych jezdil i v krupobití, jen abych ho slyšel zřetelněji. Zbožňuju to rozvržení točivého momentu, ale nejvíc ze všeho zbožňuju ten výkon. Jaguar potřebuje turbodmychadlo, aby ze svého 4,2 litrového osmivál ce vymáčkl 400 koní. Audi jich ale vyvine 414 bez jakékoli pomoci. A na vozovku je přenese prostřednictvím všech čtyř kol, takže akcelerace není 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215881
ani trochu nepříjemná. Sešlápnete plyn a stovkou proletíte za 4,9. A za dalších pár sekund se dostanete na maximální, elektronicky omezenou rychlost 250 km/h. A to je jen začátek, protože na volantu sedí malé nenápadné tlačítko označené písmen S – tedy „Sport“. Podobné tlačítko dnes montuje do svých vozů spousta automobilek a všechny tvrdí, že zpevňuje pružení a zostřuje ovládání. Vážně? Většinou se nestane vůbec nic, akorát se na palubní desce rozsvítí kontrolka „Sport“. Ne tak v RS4. Tady „esko“ změní reakce na plyn a udělá z auta neří zenou střelu, přinejmenším na běžné vozovce. Tohle tlačítko byste měli používat jen na závodním okruhu, nebo když se nikdo nedívá. Jakmile jej totiž stisknete, stane se něco podobného, jako když chtěl Kevin Bacon v Apollu 13 promíchat kyslík v nádržích. Já jej raději nechal na pokoji a kochal se autem, které jezdí jako vyso kotučná smetana, zní, jako když Bůh chrápe, a je stejně vyvážené a ovla datelné jako stará BMW M3. A ta nasadila mimořádně vysokou laťku. Problém těžkého nosu dřívějších rychlých quatter odstranilo Audi pomocí hliníkových předních nárazníků a přemístěním už tak malého motoru dozadu. Jo a náhon na všechna kola posílá 60 procent výkonu zadní nápravě, přesně jak to má být. Na Audi RS4 se mi líbí zevnějšek, kvalita, kultivovanost, stahovací střecha a intuitivní ovládání všech prv ků. Dokonce i navigace. Samozřejmě není dokonalé. Ani nemůže být. Nic v mém životě není dokonalé. Ale musím se opravdu snažit, abych na něm našel nějakou vadu. Proto udělám totéž, co v případě Local Hero a The Power of the Dog. Budu s ním jezdit tak dlouho, dokud něco nevyšťourám. Tak a teď se jdu projet. Nečekejte na mě. 24. září 2006
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215881
Vypadá jako Bentley, jezdí jako prádelník – Chrysler 300C CRD Touring Jakmile si člověk uvědomil, že má slabost pro válčení, vypukla rivalita mezi jednotlivými složkami ozbrojených sil. Ta souvisí s hrdostí a stádností a obecně řečeno je zdravá. Když ovšem na veřejnost prosákne e-mail, v němž jistý armádní ge nerál líčí RAF jako „naprosto, absolutně nepoužitelnou“, zmocní se vás pocit, že tady už nejde o pouhé dobrácké škádlení. Laik si zřejmě před staví, jak se chudák generál choulí v zákopu a volá leteckou podporu, ale v rádiu slyší jen kašel startérů nepoužitelných stíhaček. Problém pochopitelně nespočívá v pilotech nebo leteckých inženýrech, nýbrž v té bandě nafukovacích klaunů z Downing Street, kteří strávili posledních pět let tak hluboko zalezlí v Bushově zadku, že okolní dění šlo zcela mimo ně. Neustále čteme o potřebě miliardových úspor v letectvu a slučování perutí, jenže obyčejnému člověku to nic moc neřekne. Vzbudí se, teprve až ho k smrti vyleká Tornado, které mu proletí rychlostí 4 milionů uzlů kolem komína. Já si ale udělal menší průzkum a dozvěděl se, že RAF může nasadit až pět útočných perutí, které si mezi sebou musejí rozdělit celkem šedesát Tornad. A pak máme několik stíhacích perutí, které užívají šestadvacet Harrierů a pár Jaguarů (to už si mohli rovnou nechat Sopwith Camely z první světové), a toť vše. S ostatními podpůrnými letadly mají všeho všudy 150 bojeschopných strojů. Luftwaffe má víc než dvojnásobek. Totéž žabožrouti, mistři světa v kapitulaci. Ve vzdušné válce bychom měli problém i s hejnem divokých hus. Samozřejmě že 150 letadel bohatě stačí, pokud nám vyhrožuje jen hrstka bláznivých Irů. Jenže co si pan Blair uvědomil, že výše jeho penze závisí na jeho popularitě za velkou louží, máme proti sobě půlku světa. Je to donebevolající skandál a úplně nejobludnější na tom je, že Blair, Brown a ostatní vykrmení budižkničemové z Downing Street dobře vědí, že jim to projde. Uberte finance zdravotnictví a do týdne bude televize plná vzlykají cích sestřiček. Sáhněte na peníze hasičům a do hodiny si budou před Parlamentem chlapi ve vaťácích rozdělávat protestní táboráky. Ale vojáci, těm můžete mačkat kulky, dokud jim nevylezou oči z důlků, a oni ani nepípnou. Na otázku, zda si britská armáda s novým rozpočtem poradí, odpo věděl nedávno nový náčelník štábu generál Sir Richard Dannatt: „Tak 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215881