Chvíli mlčel. Pak mi sdělil, že mne nemají v úmyslu zabít. Nejsme jejich nepřátelé. Zaútočili na nás, protože máme zbraně a munici. Bojují prý proti rudým, ne proti Čechům. Vzali mne s sebou jako rukojmí pro případ, že by je moji spolubojovníci pronásledovali. Ulevilo se mi a zároveň jsem byl v pokušení se ho zeptat, proč terorizují obyčejné lidi, kteří se ničím neprovinili. Asi uhodl, o čem přemýšlím. Doba je složitá, poučil mne. Aby mohli bojovat, musí si občas vzít násilím, co potřebují. I od těch, co netáhnou s bolševiky. Raději jsem mlčel. Jeho slova nevysvětlovala, proč je zabíjejí, jak jsme věděli. V Kormilovce jsme po minulém nájezdu jeho tlupy našli několik lidí zastřelených v jejich vyrabovaných domech. Zeptal jsem se Andreje, co má v úmyslu udělat se mnou. Chce mne tady nechat? Jistě chápe, že cestu zpět zvládnu jen těžko. Chvíli zase přemýšlel. Mám pravdu, usoudil pak, člověk se v močálech snadno ztratí. Ale on nemůže uvolnit žádného ze svých mužů, aby mě provázel. Nechá mě u Semjona, on rozhodne. Samozřejmě mne zajímalo, kdo je Semjon. Odvětil, že Semjon je kouzelník, šaman. Umí dělat zázraky. Vyléčí mě. Ta myšlenka se mi nijak nelíbila, jenže co jsem mohl dělat? Vždyť, matko, považte, že mne zavlekli kamsi do močálů uprostřed Sibiře. Bylo snadné se v nich utopit, cestou jsem pozoroval, jak opatrně Andrejovi lidé našlapovali a jak si neustále ověřovali, že jsou na správné stezce. Chtěl jsem vědět, kde se Semjon nachází. Dál v močálech, dozvěděl jsem se. Už tam prý dlí se svými lidmi pár let. Pak Andrej přikázal dvěma svým druhům, ať mě k Semjonovi dovedou. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215868