Pohledem se přesvědčil, že se na něj v příštím okamžiku shora nezřítí nějaký kámen, a se štítivým nakrčením rtů vstoupil dovnitř. Nohou se zabořil do slizkých stébel mořských trav a uvízl ve škvíře mezi zřícenými žulovými deskami bývalého schodiště. Zapřel se rukama o portál vchodu a trhl nohou. Marně. Pomalu se sesul na zem, sedl si do vody a nadechl se, aby se v příští příbojové vlně neutopil. Znovu se zapřel do stěn a konečně se mu podařilo kotník osvobodit ze sevření kamenů. Odřel se na nártu a vztekle zasyčel, když se do rány dostala slaná mořská voda. Postavil se a zkusil to ještě jednou, tentokrát opatrněji. Traviny se mu proplétaly mezi nohama, jako by to byly ruce vodních tvorů, které jej nechtějí pustit dál… Naslepo našel pod nazelenalou travinovou poduškou pár pevných kamenů, vyzkoušel jejich stabilitu, a zatínaje prsty do škvír ve zdech, přestoupil na ně. O krok dál už z vody vyčníval zbytek kamenného nosníku a za ním další. Tady se už dalo postupovat rychleji a jistěji. Jenom dvakrát přeskočil a dostal se k protější stěně, stejně protkané sítí trhlin, místy i na dlaň širokých, jako zbytek stavby. Opřel se rukama o vlhkou zeď a přitlačil oko ke škvíře. Před ním ležela široká, uměle prohloubená zátoka, z obou stran jako pažemi kamenného obra obejmutá hradebními zdmi, zakončenými na obou koncích přístavu majákovou věží. Od dlážděného nábřeží vybíhala do moře mola z čedičových kvádrů, pokrytá zeleným slizem z chaluh a trsy šedých, páchnoucích škeblí. Ničeho z toho si Leif nevšímal. Jeho oči přitahovaly dvě lodi, houpající se na hladině vedle nejdelšího mola. Byly dlouhé na padesát kroků a z pětiny tak široké… První, co jej napadlo, bylo, že se sám král Upplandu rozhodl vydat na západ. Lodě byly nádherné, dobře stavěné, se štíhlou přídí a širokým kýlem. Rozšklebené dračí hlavy na přídi určitě
98
/ Jaroslav Mostecký
Lars_tisk_2016.indd 98
6. 1. 2016 13:40:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215846