Pohledem se přesvědčil, že se na něj v příštím okamžiku shora nezřítí nějaký kámen, a se štítivým nakrčením rtů vstoupil dovnitř. Nohou se zabořil do slizkých stébel mořských trav a uvízl ve škvíře mezi zřícenými žulovými deskami bývalého schodiště. Zapřel se rukama o portál vchodu a trhl nohou. Marně. Pomalu se sesul na zem, sedl si do vody a nadechl se, aby se v příští příbojové vlně neutopil. Znovu se zapřel do stěn a konečně se mu podařilo kotník osvobodit ze sevření kamenů. Odřel se na nártu a vztekle zasyčel, když se do rány dostala slaná mořská voda. Postavil se a zkusil to ještě jednou, tentokrát opatrněji. Traviny se mu proplétaly mezi nohama, jako by to byly ruce vodních tvorů, které jej nechtějí pustit dál… Naslepo našel pod nazelenalou travinovou poduškou pár pevných kamenů, vyzkoušel jejich stabilitu, a zatínaje prsty do škvír ve zdech, přestoupil na ně. O krok dál už z vody vyčníval zbytek kamenného nosníku a za ním další. Tady se už dalo postupovat rychleji a jistěji. Jenom dvakrát přeskočil a dostal se k protější stěně, stejně protkané sítí trhlin, místy i na dlaň širokých, jako zbytek stavby. Opřel se rukama o vlhkou zeď a přitlačil oko ke škvíře. Před ním ležela široká, uměle prohloubená zátoka, z obou stran jako pažemi kamenného obra obejmutá hradebními zdmi, zakončenými na obou koncích přístavu majákovou věží. Od dlážděného nábřeží vybíhala do moře mola z čedičových kvádrů, pokrytá zeleným slizem z chaluh a trsy šedých, páchnoucích škeblí. Ničeho z toho si Leif nevšímal. Jeho oči přitahovaly dvě lodi, houpající se na hladině vedle nejdelšího mola. Byly dlouhé na padesát kroků a z pětiny tak široké… První, co jej napadlo, bylo, že se sám král Upplandu rozhodl vydat na západ. Lodě byly nádherné, dobře stavěné, se štíhlou přídí a širokým kýlem. Rozšklebené dračí hlavy na přídi určitě
98
/ Jaroslav Mostecký
Lars_tisk_2016.indd 98
6. 1. 2016 13:40:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215846
dokázaly vystrašit každého, kdo jen z dálky spatřil, jak se plaví podél pobřeží nebo proti proudu velkých řek. Vzpomínky na vyhnanství, kdy musel jako patnáctiletý mladíček uprchnout s Helgim a družinou svého otce před Godfredem z Dánska, byly v Leifovi pořád ještě živé. Tehdy našli na těch pár let, než dospěl, útočiště právě na dvoře upplandského krále. Erik Bělomedvěd, neomezený vládce plání a hor na sever od Skǻne, jej miloval jako vlastního syna, a kdyby se mu v pozdním věku nenarodil vlastní, nejspíš by Leifa ustanovil svým dědicem… Jestli je to skutečně on… V duchu zajásal. S těmito loďmi by do zimy stihli jak zničit Larse, tak i přistát s veškerou slávou v Hedeby a odevzdat dánskému thingu na posouzení, zda hlava krále Ethelreda je dostatečným důkazem, že Leif Olafson může bez uzardění usednout na otcův trůn. Přece jen mu ale něco bránilo v tom, aby co nejrychleji vyběhl a přebrodil se příbojem k oběma lodím. Dávaje pozor na každé došlápnutí na kluzkých kamenech pod tlustou vrstvou řas a vybledlých vodních trav, vyklopýtal ven a obešel věž. V místech, kde by jej už případná hlídka mohla zahlédnout, si klekl na dno, ponořil se až po bradu a po kolenou obešel poslední roh majáku. Zastavil se a znovu přehlédl celé přístaviště. Dokonce si zaclonil oči a prohlížel neznámá plavidla píď po pídi, aby zjistil, co ho na nich tak zaráží. Nedokázal si to vysvětlit. Drakkary, jaké znal… Stejná vesla z lipového dřeva, kormidlo z červené borovice, pokryté šupinatým povlakem soli a hlenu… Nábřeží bornemijského přístavu bylo stejně prázdné jako obě lodi. Nikde nezahlédl ani náznak pohybu nebo odlesk zbraně. I domy nad přístavem hleděly na moře mrtvýma očima prázdných oken a halily se do pláště psího vína… Leifův pohled opět sklouzl na lodě a nyní si viking téměř okamžitě uvědomil, co jej na neznámých plavidlech zrazovalo. Lars, Šťavnatá lebka /
Lars_tisk_2016.indd 99
99
6. 1. 2016 13:40:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215846
Nebyly to upplandské lodi. Ani norské, dánské, a tím méně ze Skåne nebo Bornholmu. Ty cizí drakkary neměly jako lodě vikingů nad každým otvorem pro veslo dva kulaté štíty… Cizinci zřejmě uznávali jednoduchost a účelnost seveřanských lodí, jinak by se jejich koráby těm ze severu tolik nepodobaly, ale jejich štíty měly tvar protáhlého trojúhelníku s useknutou špičkou. I kresba na nich byla docela odlišná. Leif se ještě jednou opatrně rozhlédl, ponořil se do vln a udělal několik temp k neznámým lodím. Chtěl se dostat co nejblíž. Když už si myslel, že mu plíce prasknou nedostatkem vzduchu, ještě se odrazil nohama ode dna a pak se teprve co nejtišeji bez zbytečného zašplouchání vynořil. Teď měl štíty cizinců téměř na dosah. Žluť a černá barva se na nich prolínaly jako plameny při divokém požáru. Pod horní, širší hranou štítu se černaly dvě protáhlé elipsy a ve chvíli, kdy si Leif přestal všímat detailů a zadíval se na štít neznámých mořeplavců jako na celek, vystoupila z nich hadí hlava s mrazivým pohledem v úzkých očích. Znovu se potopil a napůl odstrkáváním ode dna a z poloviny plaváním se ještě přiblížil. Po třech čtyřech tempech narazil hlavou do trupu lodi. Otevřel oči, ohmatal kýl, hlubší, než čekal při prvním pohledu, a tiše se vynořil těsně u zádi. Nechtělo se mu věřit, že by se ty cizí drakkary pohupovaly u mola jen tak, bez hlídky… A přece všechno kolem dýchalo opuštěností. Lodi bez plavců… Hrůza z nepřirozena mu ledovou prackou sevřela hrdlo. Pak si vzpomněl na hlasy, které ještě na břehu slyšel za zdí, a zahnal podobné myšlenky pryč. Potichu, bez jediného cáknutí, vynořil ruce z vody, zachytil se obrubnice a vytáhl se na pažích tak vysoko, aby mohl nahlédnout dovnitř. Paluba byla prázdná, až na smotané pletence lan pod sedačkami a těžké bedny, zřejmě sloužící podobně jako na vikingských lodích na věci veslařů a na kořist.
100
Lars_tisk_2016.indd 100
/ Jaroslav Mostecký
6. 1. 2016 13:40:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215846