98
Hitlerovi inženýři
CIVILNÍ A VOJENSKÉ INŽENÝRSTVÍ Inženýři byli pro mocné vládce klíčovými osobami už od dob starého Egypta. Egyptské monumenty a úspěchy Římanů ukazují, že „…principy stavebního, technického i vodního inženýrství byly dobře známy již v předkřesťanské době.“25 Anglické záznamy ze 14. století dokládají, že se v řadách bojovníků nacházela řada inženýrů majících na starosti zbrojní arzenál. Tito lidé neobsluhovali jen obléhací stroje, ale zabývali se také navrhováním a výstavbou opevnění, cest a mostů. Skutečný zrod stavebního inženýrství sahá do počátku 17. století do severní Itálie, kde zanedbaný stav tamních říčních toků způsoboval ničivé povodně. Skupina technicky vzdělaných mužů zde postupně, někdy metodou pokusu a omylu, navrhla způsoby, jak se za pomoci mechaniky a hydrauliky s tímto stavem vypořádat. Navrhli a postavili mosty, přeložili cesty a zkonstruovali přečerpávací zařízení. Jejich práce se značně podobala práci vojenských inženýrů, a proto se i oni sami začali takto nazývat. Vědecký pokrok, k němuž docházelo v průběhu staletí, vedl k postupné diverzifikaci inženýrských oborů na strojní, elektro, zemědělské, chemické, hydroelektrické a metalurgické. To vše jsou dnes jednotlivé a úzce specializované profese. Inženýrství je dnes natolik integrální součástí moderní společnosti, že lze říci, že: „…civilizace v moderním smyslu tohoto slova a inženýrství se zdají být synonymy.“26 Technické inženýrské vzdělávání však začalo být prováděno organizovaněji a systematičtěji teprve relativně nedávno a to v průběhu předchozích dvou století. Ve Spojených státech se značný nárůst počtu technicky zaměřených škol datuje do doby po skončení občanské války. V Německu nastal rozvoj technického školství po roce 1885, kdy byly již existující technické školy reorganizovány a byly také založeny školy nové. Od konce 19. století se Německo stalo v inženýrském vzdělávání vůdčí silou a technický výzkum se zde stal vysoce ceněným.27 Toto názorové prostředí obklopovalo při zahájení studií i Fritze Todta. Vojenské inženýrství prodělalo mezi dvěma světovými válkami doslova revoluci. Za 1. světové války pracovali vojenští inženýři – ženisté – s krumpáčem a lopatou, trhavinami, místně dostupnými materiály a na práci jim byli přidělováni vojenští odvedenci. Jejich možnosti ovlivnit vojenské operace značně zvýšil následný vývoj těžké mechanizace pro přemisťování zeminy, jako jsou buldozery, používání ženijních mostů, masová výroba protitankových a protipěchotních min a možnost použití prefabrikovaných dílů a konstrukcí.28 Poptávka po vojenských inženýrech – ženistech – vzrostla po zjištění, že tehdejší stav mnoha cest a mostů nevyhovuje potřebám přesunů velkého množství těžké vojenské techniky. Stále se rozšiřující válečný konflikt vyžadoval stále dokonalejší logistiku a potřeba specialistů na ženijní technologie se dále zvyšovala: „V době 2. světové války tvořily ženijní oddíly v průměru obvykle 12 % početního stavu polních armád.“29 Ženijní odřady byly jednak přidělovány přímo frontovým jednotkám a další oddíly byly cvičeny a vybavovány tak, aby mohly na válčištích plnit ženijní úkoly strategického rozsahu. Navíc „…existovaly i národní specializované organizace, schopné v této oblasti plnit strategické úkoly, jako například Organizace Todt.“30 Olejomalba O. Antona nazvaná Násilný přechod řeky Rýn jednotkami SS. Univerzální kulomet MG 34, který je zde zobrazen v lehké variantě s dvojnožkou, mohl být také lafetován na trojnožku vzor 34 a používán v těžké variantě. Mohl být zásobován municí buď z bubnového zásobníku na 50 nábojů, nebo z nábojového pásu. Armáda i Waffen SS využívaly ženisty k zajištění přechodů vodních toků (tak jako zde), ke stavbám mostů, silnic a polních opevnění. Inženýrství obecně je technická disciplína vyvažující striktně náklady a užitnou hodnotu, bezpečnost a pracnost potřebnou k jejímu dosažení. (US Army Combat Art Center, Washington DC, poskytnuto Marylou Gjernesovou)
hitler_ing.indb 98
10/26/15 8:09 AM
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215814
Ministrem zbrojního průmyslu 1940–1942
99
Generál Thomas měl – podobně jako Göring – od samého počátku pochybnosti, zda se dá Sovětský svaz tak snadno dobýt, a již v prosinci 1941 řekl šéfovi OKW polnímu maršálu Keitelovi, že německá armáda na východě zřejmě nebude mít pro ofenzivu proti Rudé armádě plánovanou na léto 1942 dostatek pohonných hmot. Keitel to sdělil Hitlerovi a tím bylo připraveno jeviště pro výsledné jmenování Alberta Speera jako nástupce Fritze Todta, jenž – jak se mohlo jevit – ve svých úkolech selhal. „Dokonce ani tak horlivý nacista jako byl Fritz Todt … si o situaci Německa nedělal příliš velké iluze,“ poznamenal profesor Tooze. „Podle Hanse Kehrla a Waltera Rohlanda, předsedy hlavního výboru pro výrobu tanků, Todt od počátku vpádu do Ruska trpěl vnitřními pochybnostmi o jeho správnosti.“31 Speer v rozhovoru z roku 1971, který poskytl novináři Eriku Nordenovi pro časopis Playboy, uvedl: Jediný, kdo se pokoušel zchladit mylné představy vůdčích kruhů o německé všemohoucnosti, byl doktor Fritz Todt, ministr zbrojního průmyslu, s nímž jsem úzce spolupracoval jako šéf výstavby zbrojních závodů. Měl za to, že naše jednotky nejsou ani fyzicky ani psychicky připraveny na útrapy východní fronty, na arktické klima ani na zuřivost a odhodlání Rusů, kteří nám i během ústupu způsobovali těžké ztráty. Todt se vysmíval oficiálnímu optimismu panujícímu stran ruského tažení jako zatvrzelému sebeklamu a předpovídal, že německý lid již brzy pozná hrozivou pravdu.32
V listopadu 1941 vyslal Todt Waltera Rohlanda, spolu se skupinou zbrojařů, na pracovní návštěvu generála Heinze Guderiana, jenž se tehdy nacházel u města Orel. Hosté byli zcela zaskočeni informacemi, že německá zimní výstroj a vybavení jsou pro mrazivé podmínky Sovětského svazu naprosto nedostatečné. Tanky i vozidla zamrzaly a vojáci se při pěších přesunech mohli pro zahřátí zabalit pouze do svých vojenských plášťů. Po návratu se Rohland setkal s Todtem a 28. listopadu ho seznámil se svým závěrem, že se válka proti Rusku nedá vyhrát. Následujícího dne se oba setkali s Hitlerem. Rohland zopakoval své poznatky z Ruska a přidal informace o stavu britského a amerického průmyslu. Řeč uzavřel slovy: „Jestliže se do konfliktu zapojí i Spojené státy, pak neexistuje způsob, jak v této válce zvítězit.“33 Todt trval před Hitlerem na tom, že válku nelze vyhrát vojensky, pouze politicky. O této možnosti hovořil Hitler již v srpnu 1941 s Goebbelsem, avšak nyní, pod vlivem probíhajících jednání s Japonskem, se na vše díval jinak. Tehdejší šéf armádního zbrojního úřadu generál Friedrich Fromm došel ke stejnému závěru jako Todt: měl by být uzavřen mír. Pokud tedy posuzuji celkovou situaci, znovu docházím k závěru: doktor Todt, bývalý Hitlerův „tvůrce zázraků“, selhal v tom, že ani po téměř dvou letech v úřadu nezajistil dostatečný potřebný objem válečné výroby umožňující vítězství na východní frontě. Něco se tedy muselo stát – a to rychle.
hitler_ing.indb 99
10/26/15 8:09 AM
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215814
100 Hitlerovi inženýři
Ať už by Německo pokračovalo v boji nebo začalo vyjednávat, bylo nutné, aby tak činilo z pozice síly, pročež si Todt uložil úkol semknout všechny německé průmyslníky a zvýšit válečné úsilí s cílem pomoci Wehrmachtu obnovit jeho údernou sílu. V prosinci 1941 zreorganizoval Todt veškeré výzbrojní komise a výbory do pěti hlavních výborů: pro munici, ruční zbraně, tanky, strojírenství a pro armádní výstroj a vybavení. Poslední z výborů zastřešoval všechny armádní dodavatele, kteří nevyráběli zbraně a munici. V čele všech výborů stál Wilhelm Zangen. Uvažovalo se ještě o vytvoření výboru pro námořní výzbroj a vybavení. V té době také vznikl dozorčí výbor ministerstva zbrojení, jehož členy se stali představitelé průmyslu a Luftwaffe. V lednu 1942 pronesl Todt k průmyslníkům projev v Říšské průmyslové komoře a na počátku února 1942 předsedal třídenní konferenci, jíž se účastnili zástupci všech důležitých zbrojovek. V lednu 1942 také pokračovala debata mezi Hitlerem a Goebbelsem na téma poraženectví některých špiček vládnoucího režimu. V Hitlerově vyhlášení války Spojeným státům se mimo jiné pravilo: „Hospodářské i vojenské síly stojící na počátku roku 1942 proti Třetí říši jsou obrovské: největší pozemní armáda světa (tj. ruská), největší námořní flotila (britská) a největší kapacita válečné výroby (USA).“34 Většina z těch, kdo reprezentovali a přímo řídili německé válečné úsilí, nežila v sebeklamu, byť stále zachovávala Hitlerovi věrnost. Zvláště pak „…(Ernst) Udet z Luftwaffe, Fromm z pozemní armády, Thomas z OKW, Todt jako říšský ministr zbrojního průmyslu, Cannaris z Abwehru a Rohland a jeho kolegové z průmyslového Porúří, ti všichni docházeli ke stejným závěrům…“35 Pochopili, že mobilizace hospodářství USA uvrhne Německo do horší situace, než v jaké se nacházelo v roce 1918. Dne 7. února navštívil Todt Hitlera v Rastenburgu. Bylo to jeho poslední setkání s Vůdcem. Žádné záznamy rozhovoru se nedochovaly, ale vyjádření některých osob přítomných tehdy na místě naznačují, že debata neprobíhala dobře. Dr. Schmidt použil některá Rohlandova vyjádření, na jejichž základě dovozuje tón rozhovoru: Todt … nahlížel na válku s Ruskem jako na národní katastrofu… To, že si přál stavět dálnice až do Ruska, neznamenalo, že souhlasil s Hitlerovými válečnými cíli. Navzdory tomu, že byl přesvědčený nacionální socialista, byl utvrzen o právu na svůj vlastní názor. Byl si zcela jist tím, že Německo – zvláště poté, co do války vstoupily USA – neudrží ve válečném průmyslu s nepřáteli krok… Za zásadní považoval skutečnost, že Německo se nepřipravovalo na dlouhotrvající válku, a přitom vítězství se mu měsíc za měsícem vzdalovalo. Pro svůj postoj k válce však u Hitlera ani jiných nacistických špiček pochopení nenašel… Po válce Rohland tvrdil, že se Todt opakovaně snažil přimět Hitlera, aby ji ukončil politicky. Rohland předpokládal, že onen večer 7. února bylo právě politické řešení války hlavním tématem rozhovoru…“36
hitler_ing.indb 100
10/26/15 8:09 AM
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215814