Proč cítím to, co ty
jiného člověka je mezi lidmi znalými zásad psychoterapie skoro něco jako zločin. Nikdo menší než skvělý švýcarský párový terapeut a autor řady knih Jürg Willi při každé příležitosti zdůrazňuje, že v každém milostném vztahu vždy musí existovat také projekce. Z neurobiologického hlediska je třeba tento názor plně podpořit. V tomto dilematu nám nezbývá nic jiného než si v zajetí milostného vztahu nepřestávat uvědomovat vlastní schémata. Umění milovat zde spočívá v tom, že se zamyslíme, když partner nebo partnerka řeknou, že mají pocit, že je nechápeme správně, a netrvat na tom, že druhému člověku rozumíme lépe než on sám sobě. Jistě: Může se určitě někdy stát, že partner rozumí partnerovi lépe než on sám sobě. Ale nemusí to tak být – a většinou to tak ani není. Partneři v lásce najdou opět sami sebe vždy v okamžiku, kdy se obrazy, které si o sobě vzájemně vytvořili, neshodují. Na své hranice zde může narazit jak intuice, tak reflektující analýza. Jediné, co oběma partnerům nyní může pomoci, je rozhovor, to znamená explicitní komunikace o tom, co oba intuitivně cítí. „Pravda“, kterou chtějí najít, není na jedné nebo na druhé straně, často ani částečně. Pravda se skrývá v tom, co Martin Buber označil jako „dialogický princip“. Je to pravda, kterou musí hledat a objevit společně. Je k tomu třeba, aby si oba partneři nechali otevřené možnosti, aby na druhém – a sami na sobě – mohli objevit ještě něco, co zatím neznali.
Změny v lásce a porušení rovnováhy I tak báječná droga, jakou je láska, má svá „rizika a vedlejší účinky“. Silné zrcadlení, k němuž v lásce dochází, má za následek 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215807
Zrcadlení s vášní: Flirt a láska
nejen to, že se nastavujeme na představy, záměry a pocity milovaného člověka. Partner nás částečně – i neurobiologicky – skutečně mění.9 Dokud je láska živá, pociťují oba partneři ono nastavování se na druhého většinou jako štěstí. Ovšem mohou se dostat i na šikmou plochu. Přání být druhému blízko v jeho úmyslech, názorech a pocitech a příslušně se na něj nastavit může být tak intenzivní, že dojde ke zpochybnění vlastní identity – každopádně toho, co za vlastní identitu dotyčná osoba dosud považovala. Dokud změny sebe sama vyvolané v lásce zrcadlovými neurony činí zamilovaného šťastným, je všechno v nejlepším pořádku. Problematické to začne být, a dotyční to pak sami vycítí, když vznikne schéma, v němž se pravidelně tomu druhému přizpůsobuje jen jeden z obou partnerů, ale ne naopak. Když mi chybí zkušenost, že partner (partnerka) má radost z toho, že se nastaví na mé úmysly, nálady nebo pocity, a když je místo toho na mně, abych se nastavoval/a na partnera, tak se radost ze vztahu začne vytrácet. Když se očekává stále jen ode mě, že se změním podle požadavků partnera, tak se začne ztrácet má identita. Mnozí milující, především ti, kteří se bojí hádek a chtějí zachovat klid, vždy ustoupí jako první, si na takový stav zvyknou do míry, že už ani nepociťují, na jak šikmé ploše se ocitli. V každém mezilidském vztahu, v lásce nejvíce, záleží na tom, zda se partneři zrcadlí vzájemně nebo zda jen jeden určuje, jaké je možné mít názory, nálady a pocity. Mocenská propast ve vztazích ovšem nebývá vždy taková, jak to vypadá navenek. Například dominantní rozhodně nemusí vždy být extrovertnější partner, i když se to okolí tak může jevit. Někdy jsou to právě ti bojácní nebo stydliví, kteří vnutí partnerovi svůj styl. Často jsou emocionálně 9 Psychologické aspekty této změny popisuje mimo jiné Judith Butlerová. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215807
Proč cítím to, co ty
otevřenější, komunikativnější partneři v takovéto konstelaci jakoby „vybrzděni“. Ocitají se zdánlivě v roli pachatele, jako kdyby jejich extrovertnost zavinila plachost toho druhého. Jistě, i to se může někdy stát, ale nemusí to tak být. Trvalá nerovnováha, kterou můžeme pozorovat v mnoha partnerských vztazích, nezatěžuje pouze vztah samotný. Je často počátečním bodem psychických poruch a napomáhá vzniku somatických onemocnění.
Když láska končívá Aby se láska mohla rozvíjet a prohlubovat, je třeba několik předpokladů, kterým se nelze naučit v nějakém kurzu. Umožnit, aby se láska rozvíjela po delší dobu, znamená vydržet krize a snášet zklamání, aby mohly přijít nové šťastné zkušenosti. Ovšem schopnost snášet to horší by měla mít své meze. Jsou páry, které si štěstí vnímat se ve vzájemném zrcadlení dokážou vytvářet znovu a znovu a láska jim vydrží celý život. Ale existuje i opak: páry, které se poté, co vyprchá prvotní nadšení, roky nudí, nebo si dokonce dělají ze života peklo. Když se vytratí radost nastavovat se zrcadlením na partnera, vypadá to s láskou špatně. Je zajímavé, co můžeme pozorovat ve vztazích, které do tohoto bodu dospěly. Páry, jejichž láska se vytratila, jsou nápadné chybějícím zrcadlícím chováním. Postrádáme u nich podstatné znaky, které jsou pro zrcadlení typické. Klasickým příkladem je absence společné pozornosti. Zájem jednoho z partnerů se na něco zaměří, přítomný druhý partner nereaguje. Tam, kde pravidelně nenastává „sdílená pozornost“, se ztratil emocionální kontakt. Speciální variantou „sdílené pozornosti“ je přímé setkání pohledů, 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215807