Bdělá pozornost vede k hlubšímu vědomí smyslu a významu Do jaké míry by vůbec organizace měla u svých zaměstnanců podporovat vědomí smyslu a významu jejich práce? Není snad dostatečně výmluvné to, že za svou práci dostávají plat? Uvědomíme-li si, kolik času trávíme v zaměstnání a jakou míru mentálních a emočních prostředků do práce investujeme, dojdeme ke zjištění, že k naší motivaci nestačí jen peníze. Lidé, kteří dostávají pravidelnou mzdu, si velmi brzy zvyknou na určitý stabilní příjem. I výrazné zvýšení platu, ze kterého měli velkou radost, když se dostali na nové pracovní místo, se brzy stane jakousi normou. Se zvýšením příjmu se totiž také rychle zvýší i výdaje. Když se lidí zeptáte, proč chodí do práce, často vám automaticky odpovědí, že hypotéka se sama nezaplatí. Ale peníze a lepší životní styl, který sebou přináší víc peněz, pořád ještě adekvátně nevysvětluje celé naše pracovní chování, nebo aspoň nevysvětluje některé z jeho nejdůležitějších aspektů. Většina lidí pracuje také pro určité osobní ocenění. Práce, které se věnují, je důležitá pro ostatní a druzí lidé si jí váží – a tím pádem jsou důležití a vážení i oni. Některé lidi pohání spalující touha něco významného po sobě zanechat. Může to být něco docela skromného, jako třeba nová podoba výkazů v již existující firemní struktuře, nebo velkolepého, jako je vyvinutí revolučně nového způsobu léčby určité nemoci. Jiní se vášnivě zapojují do různých sporů, jako je například regulace finančních služeb nebo zákaz neetického chování medvědů kvůli žluči v jihovýchodní Asii. Z hlediska organizace je důležité, aby si její zaměstnanci našli na své práci něco, co pro ně má osobní hodnotu a důležitost. Jen málo věcí je nakažlivějších než nadšení, ať už se vyjádří jakkoliv. Motivovaný cílevědomý tým proto pokaždé výrazně předčí své konkurenty, kterým takový zápal chybí.
| 101 |
1500423-Synergie-Proc je bdela pozornost-BC.indd 101
26.2.16 14:22
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215717
Paradoxně se však význam práce organizacím nedaří převést do hlavy svých zaměstnanců se stejnou samozřejmostí, s jakou jim převádějí na bankovní účet mzdu. O tom rozhodují zaměstnanci sami za sebe. Jeden z mých oblíbených příběhů se týká mnicha, který učil meditovat dlouholeté vězně. Po letech, kdy pravidelně docházel do věznice, ho jeden z vězňů požádal, aby jim vyprávěl, jak vypadá jeho typický den v klášteře. Mnich začal popisovat drsný režim: vstává se v pět ráno, dvouhodinová meditace, malá snídaně, další meditace a studium a pak práce v klášterní zahradě, k obědu něco z toho, co si mniši dokázali sami vypěstovat, nebo z darů, které dostali, odpoledne práce, k večeři jen polévka, pak večerní meditace a spánek. Žádná televize, žádné noviny, žádný přístup na internet, žádný alkohol a žádné manželské návštěvy. V porovnání s tím byl život ve věznici nenáročný a pohodlný. Vězně tak vyděsila míra strohosti mnichova života, že jeden z nich spontánně vyhrkl: „Až to tam bude k nevydržení, přijď sem za námi a můžeš žít tady!“ Mnich namítl, že přes veškerou náročnost života v klášteře má mnoho mnichů zájem se tam dostat a zapisují se na dlouhou čekací listinu. Na druhé straně by však stačilo otevřít bránu věznice a za pár minut by uvnitř nezůstal jediný vězeň. Stručně řečeno: kvůli čemu jsme šťastní, nebo nešťastní, nejsou okolnosti našeho života, nýbrž to, nakolik dané okolnosti autenticky odrážejí, co je pro nás důležité. Zda organizace působí na své zaměstnance spíš jako věznice, nebo spíš jako klášter, nezáleží tolik na vnějších podmínkách jako na srdci a mysli zaměstnanců. Dokážou na své práci najít něco cenného? Probouzí v nich jejich spolupracovníci to nejlepší? A vidí hlubší smysl své práce za horizontem „dalšího dne a dalšího dolaru“?
| 102 |
1500423-Synergie-Proc je bdela pozornost-BC.indd 102
26.2.16 14:22
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215717
Přestože organizace nemohou na tyto otázky odpovídat za své zaměstnance, mohou jim poskytnout kontext, v jakém lidé k vlastní odpovědi dojdou snáze sami. Pravda je taková, že většina zaměstnaných lidí netráví příliš času přemítáním nad smyslem života. Výjimku snad tvoří jen situace po pár sklenkách vína někdy v neděli vpodvečer. Obecně řečeno, nejsme na něco takového kulturně zvyklí. Pravidelné cvičení meditace však vytváří prostor, v němž se smyslu můžeme snadno dobrat. Žádné pseudofilozofické představy nebo ředěné verze, nýbrž pravého smyslu, který odráží autentickou přirozenost naší mysli. Tomuto tématu se věnuji mnohem podrobněji později v této knize. Prozatím stačí vědět, že ten nejhlubší pocit naplnění a smyslu získáme s největší pravděpodobností tím, využijeme-li své schopnosti pro službu druhým a pro něco, co je větší než my sami. Meditace nám ukazuje, že mysl je nejen přirozeně jasná, čistá a plná nekonečných možností, ale že je také prostoupena přirozeným altruismem, integritou a soucitem – byť nám to třeba zatím odhaluje jen v kratičkých jasných okamžicích mezi převažujícím neklidem. Meditace nás znovu napojuje na zdroj naší lepší přirozenosti. A pokud jsme s tímto zdrojem ve spojení pravidelně, začneme podle toho přetvářet i své prožívání skutečnosti. Vědomě hledáme příležitosti, jak sloužit druhým. Poznáváme hodnotu pravdy, že rozdáváme-li štěstí těm, kdo jsou kolem nás, jsme první, kdo z toho má prospěch. Je evidentní, jakou výhodu to přináší organizacím: vytváří se tak tým lidí, kteří jsou na nejhlubší úrovni motivovaní ke službě druhým, přejí si být na stejné pozitivní vlně se svými kolegy a společně předávat určité hodnoty. Jestliže zaměstnanci ve své práci nacházejí hlubší smysl a význam, celá organizace bude s větší pravděpodobností naplňovat své cíle. Jak
| 103 |
1500423-Synergie-Proc je bdela pozornost-BC.indd 103
26.2.16 14:22
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215717