tentokrát to nemohu nechat jenom tak - to musíte uznat. Jaké máte tedy pro to vysvětlení?“ „Žádné. Z mé strany je všechno v naprostém pořádku klidně můžete můj postup nechat přezkoumat lékařskou komorou. Nechte ji tak, jak ji máte - zavolám policii a sama tam také přijedu.“ Zavolala Peterovi na mobil, ale byl nedostupný. V kanceláři jí oznámili, že detektiv Petera není momentálně přítomen a předali ji Karolíně Knotové. Ta Alici vyslechla a jen jí oznámila: „Hned tam budu.“ Položila sluchátko, zavrtěla nevěřícně hlavou a udeřila pěstí do stolu: „Já se z toho...“ Žák se na ni podíval od svého monitoru: „Co máš za problém?“ „Já nic, ale na patologii u Bártové se dějí podivné věci. Onehdy se jim ztratil genitál a dneska zase oči.“ „Jaké oči?“ „Prostě té zavražděné sestře někdo vydloubnul oční bulvy a odnesl si je domů.“ Znovu jí zazvonil telefon. Knotová zvedla sluchátko, poslouchala a pokyvovala u toho hlavou. „Ano, už o tom víme. Před chvílí jsem mluvila s doktorkou Bártovou a právě jsem se k vám chystala.“ „Co je?“ zeptal se Žák. „Zlatuška - majitel pohřební služby tvrdí, že jsou ty oči odborně vyndané... No nic, vezmu si s sebou fotografa a technika.“
„Doktorko, co si o tom myslíte?“ zeptala se Knotová Alice, když obhlédla situaci v pohřebním ústavu.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215703
„Nevím, co si o tom mám myslet. Musel to udělat někdo, kdo se v tom vyzná - já bych to líp nesvedla. Je to čistá práce práce odborníka. A nemůže to dělat někdo, kdo je normální. Jak už jsem se jednou zmínila: prostorám patologie, a obzvlášť márnici, se raději každý obloukem vyhne. Musí to být někdo, kdo to nemá v hlavě v pořádku a ještě k tomu může být z branže.“ „Proč jste šla tuto práci dělat?“ odbočila Knotová Alici bliklo v hlavě poplašné světýlko. Byl ten dotaz čistě ze zvědavosti, anebo tím detektiv Knotová něco sleduje? Pravděpodobně za tím něco bude - Knotová neklade otázky jen tak z obyčejného lidského zájmu. „Bylo mi to nabídnuto.“
„Tak co?“ zeptal se Pavel Žák Karolíny Knotové, jakmile se vrátila do kanceláře. „Pár fotek a jinak nic. Technik se snažil, ale zjistil akorát to, co jsem si myslela už před tím - pracovali v rukavicích - doktorka i ten pošuk... Tak mne napadlo, že by v tom třeba mohla mít prsty sama Bártová. Je to takovej studenej čumák, vůbec se neusměje, nemá žádné přátele, nechodí do společnosti. Je pořád jenom v práci a od rána do večera je pohromadě s těma mrtvolama - to přece musí jednoho poznamenat.“ „A co chceš dělat? Obviníš ji z prznění mrtvol na základě toho, že má studenej čumák?“ „To ne. Ale nechám tam namontovat kamery a hned uvidíme, co se tam děje. Vede tam pod stropem různé potrubí, takže si toho nikdo nevšimne.“ „A počítáš s tím, že se to nebude Peterovi zamlouvat?“ „Jo, bude prskat. Dneska v noci tam zajedeme a Richarda postavím ráno před hotovou věc.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215703
KAPITOLA 24 Petera stiskl zvonek a netrpělivě čekal, až mu Alice přijde otevřít. „Nečekala jsem tě,“ pronesla s úsměvem. „Já vím,“ maličko naklonil hlavu a lehce ji políbil na rty. „To je pro tebe,“ v jedné ruce držel kytici z orchidejí, „nevěděl jsem, jaké kytky máš vlastně ráda, ale řekl jsem si, že tyhle ti na zahradě určitě nerostou.“ „Díky, jsou krásné. A k čemu je ten šampus - ty něco oslavuješ?“ „My oslavujeme.“ „A mohla bych tedy vědět, co vlastně oslavujeme?“ „Přece nás dva.“ „Aha, tak zatím nachystej skleničky, já si jen vezmu z komory vázu.“ Když procházel kolem botníku, na kterém trůnila soška Buddhy, připadalo mu, že se na něho dneska potutelně uculuje. V kuchyni vzal z prosklené vitríny skleničky a odkráčel s nimi do obývacího pokoje. Posadil se na gauč a pití otevřel. „Tak pojď,“ pozvedl láhev a oběma nalil trochu sektu. Obešla konferenční stolek a sedla si vedle něj. Nesmírně jí to slušelo - jako vždycky. Měla na sobě džíny a přes ně volnější pánskou košili. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215703