uvelebila v jeho náruči a Brett jí poradil, ať ho chytí kolem krku. Triona si s uspokojením všimla, že Brett pro Ellu není cizí. Nebála se ho, a když začal sestupovat po žebříku dolů z hradeb, těsně se k němu přitiskla. Triona slézala za nimi. „Mami, viděla jsem ducha,“ řekla Ella. „Ve svém pokoji?“ zeptala se Triona. „A byl zlý, nebo hodný?“ „Byl hodný, ale přesto jsem se ho bála. Byla to paní a usmála se na mě. Myslela jsem, že mě chce sníst.“ „Ne, to sis snad nemyslela. Jedině pokud měla velké zuby.“ „Neměla je velké, ale já nemám ráda duchy v pokoji, když mám spát. Myslím, že to není dobré.“ „Takže jsi vylezla z postele a šla jsi mě hledat. Chodila jsi po celém domě v noční košili a bosá, až jsi mě uviděla na hradbách a rozhodla ses, že vylezeš nahoru do té hrozné výšky a povíš mi o duchovi, který se na tebe usmíval. Tak to bylo?“ Triona seskočila z poslední příčky na zem a otočila se k Elle, která si hověla v bezpečí Brettovy náruče. „Ano,“ odpověděla Ella trochu bázlivě. „Říkala jsem si, že bys to chtěla vědět.“ „Vždyť jsi na mě mohla zavolat zdola. Mohla jsi probudit Peggy a ta by tě za mnou přinesla. Mohla jsi požádat kohokoli z lidí, které jsi určitě někde vyčmuchala, aby tě za mnou přivedli. Nemusela jsi chodit sama v noci po hradbách.“ „Ano, to jsem mohla. Asi si zasloužím opravdu velký trest, že?“ „Myslím, že by měl být velký.“ Triona vzala Ellu z Brettovy náruče a nevšímala si humorného zajiskření v jeho očích. „Myslím, že víš, že jsi udělala velice, velice špatnou věc.“ „Ano.“ Ella hleděla na krajkový lem Trioniných šatů a mimoděk si hrála s broží, kterou měla matka připnutou na rameni. „Nebudu muset něco mýt, že ne? Nerada umývám věci.“ „Rozmyslím si to. Teď řekni dobrou noc siru Brettovi, který tě laskavě snesl dolů.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215048