Smutek V železných kamnech si královská dcera vylila svůj smutek. Beze smutku je vyléčení nemyslitelné. Kdo poznal své vlastní drama, ten ví, jak velmi byl vydán přemocným silám a jak velmi musel ubližovat sobě i druhým. Pan T. ani po četných terapiích nedospěl ke svému pravému já. Zabýval se psychologickou a terapeutickou literaturou, absolvoval kurzy i jinak se vzdělával, a nakonec se stal úspěšným duchovním poradcem na krizové lince. Hlubokého zoufalství nad sebou samým se však nezbavil. Zažíval pocity beznaděje a neviděl už smysl v dalším životě – skutečně mu hrozila sebevražda. Spotřeboval už veškerou energii svými marnými pokusy stát se plnohodnotným člověkem. Terapeut mu potvrdil, že měl skutečně těžký život, že byl od časného dětství potlačován a zneužíván a že byl nucen velmi poškozovat a zneužívat druhé i sebe samého. Pan T. nedokázal zadržet pláč a plakal pak bez zábran. Přitom pocítil, jak osvobozující je pláč a opravdový smutek. Pocítil, že v tom je základ vyléčení a nové naděje.
Existují slzy zlosti, často zaměňované se slzami smutku. Kdo pláče vzteky, nebude poté cítit ulehčení, nýbrž bude se cítit ještě hůř. Opravdové zpracování smutku se pozná podle toho, že slzy při něm člověku ulehčují. Říká se, že čas všechny rány zhojí. O tom lze s úspěchem pochybovat. Rány se hojí jen v tom případě, když smutek vede k přitakání vlastnímu osudu. Smutkem se učíme smíření se svým osudem. Terapeutické společenství Každý den je cenný – okamžik může být vše. Proviňujeme se na svém úkolu, když uplýváme do minulosti nebo budoucnosti. Karl Jaspers Proces, k němuž musí dojít uvnitř železných kamen, stojí nemalou námahu, a především vyžaduje odvahu. Znaky závislé struktury osobnosti jsou různě silně vyvinuté. Zejména v závažných případech, kdy došlo na98
Závislé vztahy
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215001
víc k tělesným onemocněním, je často zapotřebí stacionární psychoterapie. Husopasčiny problémy se dají nejlépe zpracovávat v terapeutickém společenství. Dostanou se v něm dohromady lidé s nejrůznějšími potížemi a v soužití se učí lépe poznávat a zpracovávat své problémy. Úkolem terapeutické skupiny je nastavovat členům zrcadlo a konfrontovat je s jejich destruktivním chováním. Děje se to s péčí a starostlivostí. Kritika nemá být zničující, má člověkem otřást a probudit ho. Dalším úkolem terapeutického společenství je „povzbuzovat“. „Nové“ chování je provázeno strachem, vždyť proto se mu člověk do té doby vyhýbal. Pro další vyzrávání je zapotřebí dalšího sociálního učení. Každý, kdo vstupuje do terapeutického společenství, ukazuje své problémy způsobem, který je typický právě pro něj. To je zpočátku užitečné, neboť jedině tak je možné zjistit a prožít, na čem je třeba pracovat. Terapie závislé poruchy osobnosti je obtížná a v těžkých případech trvá mnoho let. V terapeutickém společenství takoví pacienti zpočátku nijak nevynikají mezi ostatními. Snaží se přizpůsobit, jsou stále vlídní a přátelští, rádi se ujímají všech úkolů. Neukazují zuby, spory s nimi jsou zřídkavé. Snaží se být „dobrými“ pacienty a vždy mají správná předsevzetí. Z odstupu jasně vidíme, že i na klinice „instalovali“ vzorce závislého chování. Zpočátku nemůžeme ani nic jiného očekávat. Když je nikdo netlačí do kouta ani nekritizuje, i oni sami se domnívají, že dělají pokroky. Touto představou je nutné důkladně otřást a zpochybnit ji. Pokud zůstane pacient se syndromem husopasky bezproblémový pro druhé, musí terapie ztroskotat. Musíme však zdůraznit, že každá pacientka a každý pacient, kteří přicházejí do terapeutického společenství, musí nejdříve rozvinout destruktivní vzorce. Musí je nejprve poznat, teprve potom je možné začít pracovat na proměně osobnosti. Lidé se syndromem husopasky si nepřipadají skutečně dospělí. Je tedy normální, jestliže se podrobují dominantním pacientům a pacientkám a snaží se jim všem zavděčit. Berou na sebe ve společenství ty práce, které jsou nepříjemné, a nikdo je nechce dělat. Poskytují se jako kbelíky na splašky, kdykoli si druzí chtějí ulevit. Když někomu není dobře, utěšují ho, litují ho a soucítí s ním. Ze všech sil organizují a pracují pro společenství. Podstatně zanedbávají své vlastní potřeby a zájmy. Pokoušejí se stabilizovat svůj pocit vlastní hodnoty tím, že jsou k dispozici Cesta k vyléčení
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215001
ostatním. Jsou šťastní, když mohou pomáhat, a připadají si prázdní, bezcenní a osamělí, jakmile pomáhat nemohou. Terapeutická péče je skutečně účinná jedině potom, co člověk poznal, že jeho chování je sebedestruktivní, a předsevzal si zásadní změnu. Jak jsme již uvedli, snaží se takoví lidé stabilizovat svůj pocit vlastní hodnoty tím, že dělají hodně pro druhé. Když jde v terapii o to, aby vzali své problémy vážně, je to většinou těžké. Souvisí to s tím, že se bojí zraňující kritiky. Kromě toho je pro ně těžké zastávat své vlastní zájmy, zjednat si v rámci skupinové terapie prostor pro svá témata. Pokrok v terapii poznáme podle toho, že člověk vzal vážně své vlastní drama a začal zpracovávat své typické obtíže.
Vize Díky kirlianovské fotografii lze vidět energetické pole, které obklopuje živou bytost. Ještě dřív, než se rozvine kupříkladu list rostliny, existuje příslušné energetické pole, do nějž se list rozvine. Velice podobné je to s duševní energií, která dává lidem křídla. Každý má vědomě i nevědomě více či méně použitelné představy o svém životě. Každý žije podle svého osobního mýtu, jak předpokládá hlubinně psychologická teorie. Míní se tím životní scénář člověka. Rodiče od samého začátku vědomě i nevědomě vytvářejí scénář budoucího života svého dítěte. Tento životní scénář je cosi jako idea života jednotlivce. Jako se z předlohy vyvine scénář filmu, rozvíjí se z toho, co poskytli rodiče, scénář směrodatně určující život jejich dítěte. Velmi pěkně ukazuje tento proces pohádka O Šípkové Růžence. Dvanáct víl přistupuje k Růženčině kolébce, aby jí popřály něco dobrého, ale třináctá jí dá do vínku něco hrozného. Tyto víly ztělesňují různé aspekty rodičů, které přispívají k vývoji osobnosti dítěte. Jsou to jak aspekty pozitivní a podpůrné, tak aspekty negativní, blokující a škodlivé. Když sledujeme životní scénář husopasky, rychle vychází najevo, že do osobnosti dcery vstoupily a její život určují především negativní předlohy a přání matky. V životním scénáři lidí se závislou strukturou osobnosti je vždy určeno, že dělají hodně pro druhé, musí se obětovat a nedokážou sami zvládat každodenní život. Nežijí svůj vlastní život, žijí vždy „vzhledem 100
Závislé vztahy
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215001