10 „Kozácké klisny“ – Ruské studentky v Curychu Navenek šlo vše velmi dobře a Sabina zvládala náročné studijní povinnosti. Uvnitř to však vypadalo trochu jinak. Mívala výkyvy nálad a nemohla se soustředit. Deníkové zápisky z počátku období z Schönleinstraße byly ponuré: „Proč tolik tísně, tolik tíhy na duši? Na celičkém světě jsem sama. Nikdo mně není nablízku. Zvláštní, že jsou všichni lidé tak prázdní.“ 1 Když byla Sabina sama, zaplavovaly ji pocity opuštěnosti a depresivní úzkosti. Ve společnosti ostatních však rychle pociťovala sevřenost a tíseň. Ba i s Louisou, kterou nadále navštěvovala na klinice, a dokonce ji s sebou vzala na výlet do hor, si společné momenty užívala jen zřídka. Třeba „když jsme si na zpáteční cestě lehly do sena. Zbožňuju seno, ten klid okolo [mě] a pracující rolníky. Jak tíživé! K smrti tíživé! Tou svou nádherou jako by se příroda všemu vysmívala“.2 Feigu Bergovou soužilo něco jako vleklá krize. Dokončila praktikum v Burghölzli a měla se přihlásit k závěrečné zkoušce. Byl to její druhý pokus a trápily ji obavy. Na základě chorobopisů a protokolů napsala u profesora Oskara Wysse, pediatra dětské nemocnice, práci o Pedatrofii a v letním semestru 1904 byla poprvé připuštěna k rigorózní zkoušce.3 Zkoušky však neabsolvovala – buď propadla, nebo dostala strach a sama to vzdala. Místo aby se ke zkoušce znovu přihlásila, opustila kvapně Curych, aniž se odhlásila. O několik týdnů později se vrátila, aby zkoušku přece jen složila. Pronajala si pokoj v jednom penzionu na Schönleinstraße, diagonálně ke své přítelkyni Sabině.4 Schönleinstraße se nacházela v panelové čtvrti, které Curyšané přezdívali – společně s Oberstraße – „druhým Ruskem“ anebo „malým Ruskem“. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214995