Je to pravda, byl to dobrák. Nikdy nikomu nic špatného neudělal, nepokousal ani kluky, kteří nám kradli skrz plot ze záhonu jahody. Přiběhl k nim a veselým štěkáním je pozdravil. Vždyť i tu ceduli Pozor, zlý pes! jsme museli z plotu sundat, abychom mu nekřivdili. Filip nám před spaním přinesl svou dětskou kasičku. „Za ty peníze vyplatíme Bohouše,“ řekl a tvářil se hrdě. Když jsme ji vysypali a koruny sečetli, bylo jich přesně osmdesát sedm. „No, za tohle by nám vyděrači dali tak sotva jednu psí tlapku,“ pokýval jsem hlavou a Filip zesmutněl. Byl totiž přesvědčen, že v pokladničce má opravdový poklad. Popravdě řečeno jsme volných deset tisíc zrovna po ruce neměli. Babička by nám sice jistě půjčila, ale znáte ty řeči… Přemýšlel jsem, jestli nastala ta pravá chvíle, abych vyděrače znovu oznámil policii, ale pak jsem si představil pohrdlivou reakci poručíka Slámy a řekl jsem si, že s tím ještě počkám. Lupiče by asi stejně nešel chytat a peníze na výkupné by nám taky nepůjčil. To už si je radši půjčíme od babičky. Lupič či vlastně únosce druhý den opravdu zavolal. „Tak máte ty peníze?“ zahučel. „Bohouš už má hlad. A taky žízeň,“ řekl úsečně. „Proboha, copak jste mu nedali nažrat?“ rozčílil jsem se. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214992