kontroverzní věže (té „neužitečné obludy“, jak jí tehdy rozzlobení Pařížané říkali) a rozlehlého volného prostoru v Halle des Machines se v panoramatu Paříže nečekaně, třebaže dočasně vynořila várka nových bizarních staveb. Ačkoli je ti choulostivější z historiků architektury označili za kýč a soustředěně ignorovali, tento fantastický aspekt výstavy — repliky pagod chrámu Angkor Vat, senegalských vesnic a indočínských paláců, které se nepatřičně rýsovaly proti kupoli Invalidovny — se do dějin zapsal stejně výrazně jako Eiffelova inženýrská genialita. Jakmile se platící zákazníci ocitli na opačné straně turniketů, mohli se procházet po vlnité uličce staré Káhiry, kolem věrné rekonstrukce Bastily, kde se každou hodinu pořádala rekonstrukce jejího dobytí, a ulicí Faubourg Saint-Antoine, kde se mohli občerstvit ve venkovní kavárně. Byl to Disneyland dávno předtím, než se myšlenkou animovaných filmů, natož myšáka Mickeyho, začal vůbec někdo zabývat. Na Světové výstavě 1937 konané v Paříži spolu nacistická a sovětská vláda úporně soutěžily o to, která z jejich zemí zvládne postavit větší a impozantnější pavilon. Speerovu obelisku konkurovali ruští venkovani s kladivy a srpy. Na té samé výstavě se nicméně objevilo další, daleko zvučnější politické prohlášení: španělský pavilon, navržený Josém Luisem Sertem, a v něm Piccasův obraz Guernica. Německo se do New Yorku v roce 1939 nevypravilo, zato Stalinův architekt Boris Jofan vybudoval v Queensu pozoruhodnou oslavu Sovětského svazu. Robert Moses, známý rovněž jako John Edgar Hoover urbanismu dvacátého století, zastánce nesmiřitelně ne-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214795