Kde jen ten čert je? (Ukázka, strana 99)

Takhle si to usmysleli. Ale zavinil to Špunt. Sotva otevřeli dvířka od králičího kotce, vrhl se vrána Špunt vpřed. Tedy…vrhl se vpřed. Skočil rovnýma nohama do kotce. Tedy…skočil rovnýma nohama do kotce…Zkuste skočit rovnýma nohama do králičího kotce, když nejste vrána ale Špunt! Takže o spodek kotce si natloukl kolena.

Takže o vršek kotce si natloukl nos. A jestli měl představu, že ta ramlice je další chod snídaně, zatraceně se zmýlil. Ani ji nenapadlo, že by se měla nechat vzít do náručí, že by se měla nechat pohladit. Sekla po vráně Špuntovi oběma předními tlapkami, aby to nebylo Cvalíkovi líto, sekla tlapkami po Cvalíkovi, pro jistotu sekla tlapkami i po Vyžleti. Co ji má nějaká vrána co klovat do hlavy? No ne? Vy byste si také nenechali nějaké vraní klovnutí líbit. A zkuste strčit do košíku namíchnutého králíka!

Konečně přestala ramlice rozdávat pohlavky.

Konečně byl králík v košíku. Konečně vytáhli Špunta z králíkárny. Konečně mohli vyrazit. Za Kristýnkou. Do školy. Na autobus. Ono se řekne konečně. Bylo jim jasné, že se tou tahanicí s králíkem a Špuntem pořádně opozdili, že budou muset utíkat ozlomkrk, aby nepřišli pozdě.

Košík měl jen jedno ucho. Takový oblouk od jednoho kraje košíku k druhému kraji košíku. Vlastně je to špatně řečeno, protože košík má jen jeden okraj kolem dokola. Ale ucho měl opravdu jen jedno. Cvalík popadl košík za ucho a vyrazili. Vyžle se zastavil, aby na Cvalíka počkal. Cvalík funěl a lapal po dechu, takže popadl košík 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214763

za ucho Vyžle a vyrazili. Cvalík se zastavil, aby na Vyžle počkal. Vyžle funěl a lapal po dechu. Špunt nefuněl a nelapal po dechu, asi proto, že nepopadl košík za ucho.

Možná by rád košík za ucho popadl, ale po tom, co předváděl v králíkárně, by mu kluci košík nesvěřili ani za nic. Čert ví, co ho to popadlo. Takhle se sápat na chudáka králíka! „Chytni ho nalevo, já ho vezmu vpravo!“ zavelel Vyžle.

Nebylo to právě nejlepší řešení, protože museli utíkat stejně rychle, aby se košík nepřevrhl, aby se neutrhlo ucho, aby ramlice neutekla, aby…Aby, aby, aby!

Aby do toho hrom bacil! Aby to kat spral! Proč museli narazit právě na paní školníkovou? Proč na ni museli narazit, zrovna když krmila králíky? Proč musel Špunt akorát brebtat o jejich strakáčích?

Utíkali nikoliv po pěšině, ale vedle pěšiny. Cvalík vlevo od pěšiny, Vyžle vpravo od pěšiny, nad pěšinou se vznášel košík. A Špunt. Cvalík a Vyžle utíkali, sotva dech popadali, Špunt se za nimi vznášel. Ačkoliv…vznášel? To není zrovna to pravé slovo. Představte si to: Zlomený v pase do předklonu, ruce natažené podél těla dozadu, nos zabořený do košíku, neutíkal. Nejlépe se jeho běh dal popsat takto: Skákal dlouhými skoky z nohy na nohu.

Odrazil se levou, skok. Dopadl na pravou, odrazil se pravou, skok. Dopadl na levou, odrazil se levou, skok.

Dopadl na pravou…Cvalík a Vyžle mrskali nohama, rychleji by to nedokázali ani bez košíku. A Špunt za nimi 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214763

jen tak ledabyle skok, skok, skok s nosem v košíku.

Opravdu měl nos doslova zabořený v košíku. A ramlice v košíku se krčila na samém jeho dně a jen očima opatrně sledovala ten vraní nos. Vlastně zobák. Copak za to mohu, že králíci také nemají žádnou představivost a vrána je pro ně vrána a žádný Špunt?

Přiřítili se k myslivně. Ne před myslivnu. Maminka paní Nevrlá to nemusela vidět. Ale kousek od myslivny směrem k vesnici čekala Kristýnka. Pan Nevrlý čekal v lese kousek nad cestou. Opravdu čekala Kristýnka a opravdu čekal pan Nevrlý. A divili se, kde že ti Hanouskovi kluci jsou, protože na ně ještě nikdy nečekali. Obvykle čekali kluci na Kristýnku, ale dnes čekala Kristýnka a v duchu si říkala, jestli se snad neopozdila více než jindy a jestli jí kluci nakonec již dávno neutekli. Neutekli. Právě se sem řítili. Cvalík vlevo, Vyžle vpravo, košík uprostřed, Špunt za nimi. Kristýnce se nic nemuselo říkat dvakrát. Sotva kluky uviděla, hned jí to bylo jasné a dala se do běhu. Takže teď to bylo tak: Vpředu Kristýnka, vzadu vlevo Cvalík, vpravo Vyžle, uprostřed košík, za košíkem Špunt. „Přijdou pozdě!“ řekl si pan Nevrlý a vydal se do lesa. Paní Nevrlá vzala utěrku a šla setřít prach na pracovním stole pana Nevrlého.

Kristýnka vpředu, za ní Cvalík, košík, Vyžle. Za nimi Špunt. A kde je Špunt? Kde by byl? Nad nimi. Za Alíkovým uchem se vyspal do růžova, neprobudili ho kluci tím rumrajchem u králíkárny. Probudil ho Alík, 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214763