na), že francouzská vláda je rozhodnuta pohřbít sovětsko-francouzský pakt. Napětí vyvolané československým krokem přimělo Bonneta, aby se pokusil vysondovat, jaký by byl postoj Polska v případě války o Československo a zda by Polsko podpořilo Francii. Polská odpověď byla drsná: Československo je neživotaschopným státem a je doupětem komunistů. Jestliže by Německo získalo Sudety, pak Polsko Těšínsko.50 Hitler zneužíval pro dosažení svých cílů politiku práva národů na sebeurčení a Velká Británie a Francie tento směr rozbití Československa akceptovaly. Již koncem března 1938 zástupci sudetských Němců, Hlinkovy slovenské lidové strany a několika dalších v československém parlamentu prohlásili, že národnostní problém v ČSR nebyl vyřešen, a proto že nastolují požadavek národnostní autonomie. Rozhodující krok učinila Sudetoněmecká strana na sjezdu v Karlových Varech, kde 24. dubna 1938 její vůdce Konrad Henlein předložil osm ultimativních požadavků, které by znamenaly likvidaci ČSR, byť československá vláda v následujících měsících udělala v tomto směru řadu ústupků. Mise britské vlády, v jejímž čele stál lord Runciman a která přicestovala do ČSR v létě 1938, došla ovšem k závěru, že soužití Čechů a Němců v jednom státě je nemožné. To dovolilo Hitlerovi, aby 12. září požadoval uznání práva Němců v ČSR na sebeurčení, a britský premiér Neville Chamberlain s ním souhlasil. Hrál hru, z níž byla Moskva vyloučena, a Francie ho jen následovala. V dopise britskému králi Jiřímu VI. psal Chamberlain, že se za své chytané návštěvy v Německu setká s Hitlerem a pokusí se dosáhnout britsko-německého porozumění a řešení československého problému. Sděloval mu, že hodlá předložit Hitlerovi návrh, aby se Německo a Anglie staly dvěma pilíři evropského míru a pevnostmi proti komunismu.51 Podle toho jednal. V nótě z 18. září adresované vládě ČSR vlády Velké Británie a Francie ultimativně požadovaly, aby československá strana splnila německé požadavky a ty oblasti ČSR, v nichž žilo více než 50 % obyvatel německé národnosti, předala Německu, k čemuž československá vláda po dalším nátlaku 21. září svolila. Beneš, vyvedený z míry francouzsko-britským ultimátem, se ještě 19. září obrátil na sovětského vyslance v Praze Alexandrov-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214638