Ž I VO T C H I R U R G A
97 ]
svědomitost a přesnost, jeho potřeba všechno si důkladně prohlédnout a všemu porozumět. Přemýšlel jsem o tom později, dopoledne, ještě jednou, když Bennett zaváděl staré dámě do žlučovodu T-drén. Vzal to hodně zeširoka: musel dopodrobna popsat drén, vysvětlit pořádně celou anatomii a celý její případ. Ale dáma odmítla: „Nechci to vědět. Zkrátka to udělejte.“ Byl tohle Bennett tourettik se svým nutkáním, nebo to byl přednášející anatomie? (Jednou týdně přednášel doktor anatomii v Calgaře.) Byl to prostě výraz jeho pečlivosti a zájmu? Nebo si představoval, že všichni pacienti jsou zvědaví jako on a chtějí znát podrobnosti svého případu? Jistě, někteří takoví jsou, ale to dopoledne přišli do ordinace jiní pacienti. Pokračovali jsme podle seznamu čekajících. Bennett byl zřejmě velmi oblíbený chirurg a každého pacienta vyšetřil nebo operoval rychle a přesně, byl absolutně soustředěný a přesný. Každý jednotlivý pacient viděl, že má všechnu jeho pozornost. Zapomněl na předchozí čekání i na to, že čekárna je ještě plná: cítil, že pro doktora Bennetta je v této chvíli jediným člověkem na světě. Život chirurga je velice opravdový a musí lékaře těšit, myslel jsem si. Jde přímo k věci a setkává se s příjemnými pacienty, jako jsou tito zde. Bezprostřednost vztahů, práce, výsledků i úspěchů je daleko větší než u praktických lékařů, neřku-li u neurologů. Myslel jsem na svou matku, na to, jak ráda měla své chirurgické živobytí a jak rád jsem s ní býval v ambulantní ordinaci. Nemohl jsem se stát chirurgem, protože jsem neuvěřitelně a nenapravitelně nešikovný, ale už v mládí se mi chirurgie líbila a s velkým zaujetím jsem sledoval operace. Stará láska a radost z té práce, napůl zapomenuté, se vrátily v plné síle. Chtěl jsem být něčím víc než jen divákem, chtěl jsem pomoci, třeba podat retraktor, který drží ránu otevřenou. Nějak se zúčastnit. Bennettovým posledním pacientem to dopoledne byl mladý mechanik s neurofibromatózou. To je bizarní a někdy zhoubná choroba, při níž se tvoří ohromné hnědavé boule a převisy kůže, až se zdeformuje celé tělo.60] Mladý muž měl na hrudi ohromný převis To byla choroba krutě groteskní, která sužovala známého „sloního muže“ Johna Merricka. 60]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214609