ROWAN COLEMAN
„Můžu ti dopovědět příběh o létajícím poníkovi?“ zeptala se Bella. S vyprávěním – které zřejmě sama vymyslela – začala předchozího večera. Příběh byl překvapivě napínavý, ale jakkoli zněla její nabídka lákavě, v tu chvíli nebyla na další kapitolu vhodná doba. „Ne, necháme si pokračování na zítra – aby ho slyšela taky Izzy. A teď už běž.“ Než Bella odťapala do ložnice, podezřívavě si Marii Costello změřila. Sophie se na ženu, která vzbuzovala respekt, nervózně usmála a najednou si sama připadala úplně malá. Čekala na Marii téměř celý den, a po deváté se vzdala naděje, že se agentka ještě objeví. Nebyla připravená. Neměla na sobě svoje oblečení, v němž vypadala jako žena, která vzbuzuje v okolí úctu. Pobíhala doma v pyžamu se Snoopym – jediném ústupku, co se týká běžných svršků – a to nevypadalo patřičně působivě. „Tak tedy, nechcete něco k pití?“ řekla a měla na mysli čaj, kávu nebo čokoládu. „Máte whisky?“ zeptala se Marie s nadějí v hlase. Whisky Sophie v zásobě neměla. Jen do dvou třetin plnou láhev Baileys, kterou jí věnovala Lisa o Vánocích, poté co první třetinu vypila vsedě na podlaze v Sophiině kanceláři, když plakala kvůli jistému chlápkovi, jenž ji nepolíbil pod jmelím. Sophie si na nedopitou láhev vzpomněla v předchozích dnech mnohokrát, ale dosud nepodlehla pokušení. Teď však měla společnost a sklenka něčeho ostřejšího se zdála přijatelná. „Mohu vám nabídnout Baileys,“ navrhla. „Dvojitou,“ prohlásila Maria a Sophie ochotně naplnila dva hrnky kávově zbarveným nápojem. Samozřejmě měla 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214600