ALAN LEVINOVITZ
potravy, postupně změnila způsob myšlení a došla k tomu, že jí mléčné výrobky neublíží. „Řekl mi, abych to vyzkoušela,“ povídá. „A nebudete mi to věřit – špatně mi po nich nebylo. Upřímně doufám, že to s lepkem bude stejně. Doufám, že už jsem to překonala a všechno teď bude v pořádku.“
Obavy z onemocnění Obavy z toho, že by se špatná diagnóza – nebo vlastní diagnóza – změnila v psychickou nemoc, nezávisí na přecitlivělosti na lepek a na alergiích z jídla. Nortin Hadler, revmatolog a profesor na Fakultě medicíny na Univerzitě v Severní Karolíně, strávil značnou část svého profesního života kritikou toho, jak se z každodenních potíží – jako jsou bolesti hlavy, akné, únava, vrásky či bolesti kloubů – stávají zdravotní problémy. Tato medikalizace vede k úzkostným stavům, zvýšené bolesti, zbytečným dietám a často i k nepotřebným lékařským procedurám. Hadler ruší zavedené dogma, že „tradiční“ lékaři do nás jen chtějí napumpovat co nejvíce prášků a rozřezávat nás během operací. V knize Worried Sick: A Prescription for Health in an Overtreated America (Chronicky ustaraný: Zdravotní předpis pro přeléčenou Ameriku, pozn. překl.), protestuje proti 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214589
LŽI A MÝTY O TOM, CO JÍME
všem přehnaným diagnózám, ať už ze strany výživových poradců nebo praktických lékařů. „Vymýšlení diagnóz a škatulkování je velmi nebezpečné,“ varuje. „Překroutí vaše představy o sobě samém a je jedno, jestli jdete k běžnému lékaři nebo k naturopatovi. Tyto návštěvy nejsou nepodstatnou záležitostí. Když vyzkoušíte určitou léčbu, nepřijímáte pouze fyzickou stránku léčby, ale i psychickou.“ Pro Hadlera znamená příběh Amy Kubalové obrovské vítězství, moment, kdy zpochybnění vlastní diagnózy vedlo k vyléčení. Ale takových příběhů je málo a dochází k nim jen zřídka. Změny v představě sebe sama, kterou reagujeme na diagnózu, je velmi těžké dosáhnout. Odborníci na výživu jako Edward Tyson nebo Jennifer Thomasová pracují se svými pacienty prostřednictvím soukromých rozhovorů hodiny a hodiny a pomalu tím pěstují jejich důvěru a otevřenost. Neexistuje jiný způsob, jak někomu ukázat, že jeho identita, jeho víra v sebe sama a jeho těžce nabyté stravovací rituály byly zmýlené. „Pokud po někom chcete, aby zpochybnil svůj postoj vůči potravinám, které vyřadil ze svého jídelníčku, je to, jako byste po něm chtěli, aby přešel k jinému náboženství,“ vypráví Tyson. „Musím být velmi opatrný a je to běh na dlouhou trať.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214589
ALAN LEVINOVITZ
A Tyson je právem opatrný. Dokonce i v případě masového sociogenetického onemocnění není zrovna ideální strategií jen tak přiběhnout a vykřiknout: „Nedělejte si starosti, je to jen ve vaší hlavě!“ Psychiatr a odborník na masová sociogenetická onemocnění Simon Wesseley volá po ohleduplnosti při reakcích na takové situace, jakou byl například „Coca-Colový incident“. „Jednoznačná zpráva pro veřejnost, že určité příznaky jsou pravděpodobně pouze psychologického rázu, by měla pomoci zamezit jejich dalšímu šíření,“ píše v New England Journal of Medicine, „ale pravděpodobně tím ztratíte důvěru pacientů postižených těmito příznaky a taky jejich rodin. Cílem je předat tuto vědeckou skutečnost dál, aniž by na vás bylo nahlíženo jako na někoho, kdo se snaží ponižovat oběti, nebo na ně dokonce svádět vinu za jejich stav.“ Netřeba snad dodávat, že toto je i mým cílem… Je třeba si říct, že věda nedisponuje odpovědí na vše. To, co vypadá jako psychosomatický problém, může být ve skutečnosti fyziologického původu – což je smutná pravda pro miliony nediagnostikovaných celiaků. Historie medicíny je bohužel prolezlá příklady fyziologických zdravotních potíží zaměňovaných za psychologické diagnózy. Roztroušená skleróza byla sice zřídka, ale dlouhou dobu v první polovi100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214589