Ze skály med (Ukázka, strana 99)

Kruhy návratu

„S tím, který tu dnes s námi stojí před Hospodinem, naším Bohem, jakož i s tím, který tu dnes s námi není.“ Deuteronomium 29,14

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214558

51 / ​‫​נא‬ Všechno se vrací. Vrací se zpátky k tomu, co samo bylo. Ale to není marnost. Je to naplnění.

Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá. Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde.

(Kazatel 1,4–5) Všichni lidé ve všech autech na všech silnicích, které kdy byly a které kdy budou, jsou jen na stejné křižovatce.

Až na to, že na žádnou výjezdovou plošinu nenavazuje další dálnice. Dotýká se jí jen jiná výjezdová plošina. Což samo o sobě je kruh. Máte pocit, že už vyjíždíte ze čtyřlístku mimoúrovňové křižovatky, ale ve skutečnosti jen jedete dál k dalšímu výjezdu.

A samozřejmě, že ve skutečnosti je to jen jeden kruh. A že ten kruh je vlastně koule. Koule a čas jsou téměř jistě zakřivené. V dokonalé křivce. V témže kruhu. V jedné kouli. První i poslední člověk jsou tu přítomní právě teď.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214558

Tuhle skutečnost zná náboženský čas. A proto je cílem náboženského rituálu udržovat kruh návratu. Náboženský mýtus tedy znamená mít tohle na paměti. Neustále si to uvědomovat a stále to uchovávat ve vědomí.

52/‫נב‬ Když jsem byl malý, namaloval jsem strom. Chtěl jsem původně namalovat krajinku, ale pak jsem se o ten obrázek přestal zajímat a ted někde ve složce s mými dětskými kresbami leží akvarel hotového stromu a kolem něj je prázdná bílá čtvrtka. Úplně jsem na to zapomněl.

Až dneska ráno jsem se přistihl, jak upřeně hledím na strom, který jsem kdysi dávno „viděl“ a maloval. Jenomže ten strom tu teď rostl vedle příjezdové cesty.

53/ ‫נג‬ Plynutí času lze prožívat dvěma způsoby. V soudobém světském čase je čas nekonečně a nezvratně lineární. Nemá ani začátku, ani konce. A protože se nikdy dva okamžiky nemohou odehrávat současně, musí mít každá minuta, každý den, týden i rok své vlastní a jedinečné číslo.

Naproti tomu plynutí času v náboženském čase začalo Božím slovem a stejně tak Božím slovem skončí. A mezi těmito dvěma krajními okamžiky jsou identické kruhy času. Některé jsou větší, jiné menší. Jsou tu týdny a každý týden končí šábesem. Ale i každý šábes je stejný jako každý jiný šábes, „nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214558