očekávané výsledky spočívající ve víře, že agresivita bude nějakým způsobem odměněna (odměna může spočívat např. v redukci vnitřního napětí, v získání finanční odměny nebo v získání ocenění ze strany druhých osob), důslednost chování na základě určitých hodnot (víra získaná pozorováním druhých a zjištění, že agresivita je ospravedlnitelná a vhodná, neboť je dána životními okolnostmi a současnou situací). K objasnění deviací a agresivního jednání v posledních desetiletích přispěla i kognitivní teorie. Psychologové, kteří vyznávají tuto teorii, se zaměřili na mentální struktury, v nichž si člověk vytváří představy o světě kolem sebe. Zajímá je, jak člověk vnímá a rozumí svému okolí a jak řeší své vlastní problémy. Průkopníky této školy byli Wilhelm Wundt (1832–1920), Edward Titchener (1867–1927) a William James (1842–1920). Kognitivní teorie dnes tvoří několik dílčích vědeckých disciplín. Orientace na morální vývoj se soustřeďuje na způsoby, jak lidé jednají morálně a co si myslí o světě. Humanistická psychologie klade důraz na sebe-uvědomění a na „procesy získávání v dotecích s procítěním“. Informačně procesní skupina se zaměřuje na způsoby lidského chování, na ukládání, kódování, vyhledávání a manipulaci s informacemi, které umožňují rozhodování a řešení problémů. V kognitivních teoriích jsou proslulé teorie morálního a intelektuálního vývoje Jeana Piageta a Lawrence Kohlberga.141 Kohlberg roztřídil jedince v souladu se stadii, podle nichž probíhá morální vývoj. Někteří na těchto stadiích ustrnou, namísto toho aby pokračovali v osobním růstu. V odborných pojednáních, která zpracoval se svými spolupracovníky, Kohlberg tvrdil, že zločinci vykazují významně nižší úroveň v morálním vývoji než řádní občané pocházející z těch samých sociálních skupin.142 Další badatelé zjistili, že nekriminální jedinci se nacházejí v etapě tři a čtyři, zatímco většina kriminálníků se pohybuje ve stadiu jedna a dvě.143 Postavení na vyšších hladinách morálního vývoje bylo shledáno jako asociované s konvenčním jednáním a s usilováním o čest, velkorysost a nenásilnost.144 Stoupenci morálně vývojových teorií vycházejí z toho, že lidé, kteří se řídí jednoduchými právy a snaží se vyhýbat zločinnému jednání nebo mají životní názor spočívající v zájmu o sebe sama, jsou více náchylní ke zločinnému jednání než ti, kdo nahlížejí právo jako něco prospěšného pro celou společnost a respektují práva druhých či k nim projevují sympatie. Když zastánci kognitivní teorie studují informační procesy, na jejichž základě se snaží vyložit antisociální chování, užívají často termínů z oblasti vnímání a z analýzy „dat“ či „informací“. Chtějí-li například vyložit jednání lidí se sklony k násilí, poukazují na skutečnost, že násilníci mají tendenci vnímat druhé jako daleko agresivnější, než aktuálně jsou, a mají v úmyslu jim ublížit, i když neexistuje žádný zjevný důvod ke znepokojení. Agresoři jsou pravděpodobněji ostražitější, až krajně nedůvěřiví. Když napadají oběť, mohou dokonce věřit, že se vlastně brání.145
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214410