na červí díru, do které jednoho dne vklouzne a ve které ji zachrání jeho společnost. Potlačila to teprve tehdy, když si koupila obchod. Bylo to bolestivé, ale potom se téměř dostavila úleva: už žádné toulky, žádné přesvědčení, že je jiná než všichni ti, kdo kráčejí vedle ní. Namísto toho začala sebe samu považovat za méně zajímavou, než je průměr. Stejně jako Venn se odstřihla od všeho nepotřebného: od společníků, hovorů, citů. Nyní pochopila vše, co jí kdysi říkal, a toužila mu to sdělit. Ale teď se v jejím životě opět zjevil Humphrey. Bylo by šílené si myslet, že by s tím Venn mohl mít něco společného? Kdyby tam odjela, čekal by na ni? Tooly se dívala nahoru na kopec, snažila se naposledy zahlédnout poníky. Ale vnímala jen málo z toho, co se dělo kolem ní. Nic z toho nebylo důležité. Minulost jednoduše převážila nad přítomností a čekala na ni v New Yorku. Letadlo klesalo k městu, jeho okřídlený stín klouzal po hladině oceánu. Tooly se v životě nalétala opravdu hodně, ale v posledních letech začala mít z létání strach. Při každém otřesu se teď musela pevně držet — když motory zaburácely a roztočily se i když opět utichly. Imigrační úředník se sloníma nohama a prskající vysílačkou na příletovém terminálu letiště JFK sledoval trmácející se hordy, jak za sebou se zakaleným zrakem táhnou zavazadla, děti i časové zóny a jejich ramena i touhy se topí v monumentálně dlouhých frontách — ať už je zavinili teroristé, nebo reakce na ně, to už záleží na názoru každého. Vzpomněla si, jak nervózní býval Paul při každém přechodu přes hranice. Agent s širokými rameny a upraveným knírkem u přepážky si vzal její americký pas a pomalu v něm listoval. „Vítejte doma, madam.“ Okrajové čtvrti New Yorku se míhaly za oknem žlutého taxíku, v němž se Tooly tiskla za neprůstřelnou přepážkou s vřískající televizí, kterou nebylo možné vypnout. Řidič si 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214033