100 osvědčených stavebních detailů (Ukázka, strana 99)

– 98 –

46. Kování oken, rozvory Obrázek se zabývá jenom rozvorami. Na starých oknech jsou ještě k vidění „otočné tyče se zapadacími háky“, předchůdce rozvor (obr. 18). Toto kování mělo svislou tyč, kterou se dalo pootočit pomocí kličky přes třmínek nanýtovaný na tyči. Na konci tyče byly napevno upevněny ocelové háky, které zapadly do protikusů našroubovaných na rámu. Pokud se kličkou pootočilo do roviny kolmé k oknu, háky se vysunuly z protikusů a okno se podle libosti otevřelo. Zavírání proběhlo v opačném sledu. Okna neměla klapačky ani klasické ozuby. Vlys jednoho křídla byl ukončen polokruhově a vlys druhého měl na svém nasazeném mohutném ukončení pasentní výžlabek. Právě na tomto mohutném ukončení byla tyč našroubována vruty. V podstatě se jednalo o vrchní uzavírací kování.

Na obrázku 19 je vrchní rozvora. Toto kování není staré. Vlysy takto okovaných oken neměly klasické polodrážky pravoúhlé, ale byly vyhoblovány do polodrážek šikmých. Na vlys, který se doklapával při zavírání okna, se tato rozvora našroubovala a pootočením olivky se posunuly rozvorové tyče do kramliček zakovaných na rámu. Byl to pokrok a okno docela dobře těsnilo.

Na obrázku 20 je už vylepšená verze vrchní rozvory. Máme tu třícestnou rozvoru zakovanou za klapačku. Okno má vnitřní klapačku, ve které je vyříznuta část jenom pro klec rozvory. Rozvorové tyče jsou zakovány ve vlysu, kde je také jazýček se svým protiplechem.

A jelikož jsou polodrážky šikmé, jsou oba plechy jazýčku opět zakovány šikmo. Tato v podstatě moderní rozvora (něco takového je ve všech skříních 60. let) dokázala dobře uzavřít i vysoké okno.

Mezi rozvory a uzávěry, v dnešní době montované na dřevěná okna, patří: ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ●

válečkové uzávěry pro okna jednokřídlá a dvoukřídlá, dvoucestné rozvory k zapuštění, třícestné rozvory k zapuštění, okenní jazýčky k zadlabání, okenní jazýčky k zapuštění, obrtlíky, záskočky pro dvojitá okna, sklapky pro sklápěcí ventilační křídla, sklapky pákové pro sklápěcí ventilační křídla, spojovací šrouby pro zdvojená okna, spojka páková pro zdvojená okna rozpěry okenních křídel, rozpěry okenních křídel se zarážkou, rozpěry okenních křídel lomené, rozpěry okenních křídel se zarážkou.

– 100 osvědčených stavebních detailů – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214028

– 99 – Obr. 18 Převod uzavíracího pohybu ocelovou tyčí

půlkruhové zazubení středního vlysu

objímka kruhové tyče převodu

Obr. 19 Rozvora s naloženým převodem

objímka rozvorové tyče půlkulaté

Obr. 20 Rozvora se skrytým převodem

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214028

– 100 –

47. Dřevěné ploty Dřevěné ploty slouží k ohrazení pozemků, a to buď volných, nebo zčásti zastavěných.

Mohou být tyčkové, laťové a prkenné. Konstrukce dřevěných plotů se skládá z dřevěných sloupků kulatých nebo čtyřhranných s ∅ 150–200 mm, které se zapouštějí do jam v terénu a upevňují se jenom upěchováním zeminy. Hloubka zapuštění je min. 0,8 m a více. Vzdálenost sloupků je 3–4,5 m, výška nad terénem je 1–2 m, někdy i více. Je-li sloupek opracován, potom je to jen v horní části, zasypaná část zůstává neopracovaná, pouze se z ní oloupe kůra.

Zapuštěná část sloupku až do úrovně cca 20 cm nad terénem, musí být impregnována vhodným prostředkem. V nouzi postačí i opálení.

Horní konec sloupku musí být seříznut, a to buď do jehlance, nebo je zešikmen, případně se na zešikmení přibije ještě impregnované prkénko nebo plechová „čepice“. Dobře odolné jsou i sloupky dubové nebo borové, nerovný růst není na závadu. Z vnější strany se na sloupky přibijí nebo přišroubují dřevěné vodorovné trámce, často se využívá kulatina o ∅ 100–120 mm.

Ta se může rozříznout po délce nebo rozštípnout a na sloupky přeplátovat. Těmto vodorovným prvkům se říká paždíky, nebo obyčejně vodorovná bidla.

Jako paždíky lze použít i hranolky 80/100 mm nebo hranoly 100/130 mm. Paždíky jsou dva, přičemž dolní je 0,3–0,5 m nad terénem. Nastavení paždíků je provedeno vždy na sloupku.

Na paždíky se přibíjejí svisle smrkové nebo jedlové tyčky o ∅ 30–40 mm, loupané nebo neloupané, někdy i půlené. Osová vzdálenost tyček 80–100 mm, tyčky jsou osazeny slabším koncem vzhůru a horní okraj je osazený do roviny dle šňůry. Hřebíky jsou dlouhé 80 mm.

Mezera mezi tyčkami se rovná jejich šířce. Místo tyček lze použít i řezaných latí 33/52 mm, ale plot z tyček je malebnější.

Pokud je plocena parcela do ulice, nahrazují se často dřevěné kůly sloupky zděnými, kamennými nebo betonovými. Kamenné sloupky se často nad terénem lámou a proto trvanlivější jsou sloupky betonové armované, nebo sloupky ocelové. Paždíky plotu se do kamenných nebo betonových sloupků zasouvají a jistí trnem. Ploty prkenné se skládají jako ploty tyčkové z dřevěných kůlů a paždíků. Na paždíky se přibíjejí svisle prkna 120–200 mm široká, hrubá nebo hoblovaná. Srazy těchto prken se různě upravují. Na horním konci se prkna různě profilují. Srazy mohou být buď tupé, nebo v prknech překládané, někdy bývají lištovány a pokud chceme frontu zabednit bez jakéhokoli členění, spojíme prkna na polodrážku, nebo na drážku a pero. Pokud hraničí plot s ulicí, provádějí se zde rozličné podezdívky, buď kamenné, nebo cihelné. Někdy je to zeď na šíři celé cihly zděná vazákovým způsobem, mající korunu z cihel poskládaných „na ostro“ a zdivo je vyspárováno. Paždíky jsou zakotveny ve sloupcích zděných rozměru 300×300 mm s čepicí a prkenné obití je buď překládáno (aby nebylo vidět dovnitř) nebo bito v rozličných úhlech. Horní konce prken jsou architektonizovány téměř vždy.

– 100 osvědčených stavebních detailů – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214028