98 | Koučování
Poznámka: „Co se děje?“ Blok otázek nabízí dialog s Pepou. Kdyby po výborné první větě nenásledovaly věty další. „Pepo, v čem to je, že ti to tak nejde od ruky?“ Otázka je přátelská. Obrat „nejít od ruky“ je obecně přijatelný. „Děje se něco doma? Nebo v týmu jsou nějaký problémy?“ Aniž jsme dali Pepovi šanci, aby sám řekl, v čem je problém, tak mu předestíráme naše možnosti. Podsouvání může vést k tomu, že nám Pepa potvrdí naši domněnku, aniž je pravdivá. Výsledkem je monolog, který upozornil Pepu na to, že jsme si všimli, že něco s jeho prací není v pořádku. Jestliže bychom sledovali právě tento cíl, pak jsme zvolili dobře. Pokud bychom skutečně chtěli znát příčinu, pak jsme zareagovali špatně.
Další možnosti, jak bychom se mohli zeptat: ●● „Josefe, zdravím tě. Koukal jsem, že máš tři chyby v dodacím listě. Co je s tebou?“ ●● „Pepíku, tři chybějící záznamy v dodacím listě od tebe neznám. Děje se něco?“ ●● „Pepo, ty jsi můj dobrý pracovník a minulý týden jsi měl tři chyby v dodacím listě. Pojďme si na to sednout a zjistit, v čem to bylo.“ V každé otázce nebo koučovacím minibloku by měl být vyjádřen pocit, že náš dobrý vztah trvá a že jsme ochotni pomoci. Je možné, že panu Josefu Novákovi by více vyhovoval formální přístup: ●● „Pane Nováku, rád bych s vámi pohovořil o třech chybách, které jste měl v dodacím listě minulý týden. Byl jsem překvapen, když jsem to zjistil, protože vždycky jste měl práci v pořádku. Tak jsem za vámi přišel, abychom to společně probrali.“
!
Praktický tip:
Je dobré, když zvolíme otázku otevřenou a krátkou: „Co se děje? V čem je problém? Co je?“ Otevřená otázka komunikaci rozproudí, a to na začátku rozhovoru potřebujeme.
U pokládání otázek by se druhý neměl cítit tak, že ho tlačíme do určitého scénáře. Možná vám bude připadat povědomý scénář rodičovského dialogu:
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213943