Dobrý život (Ukázka, strana 99)

nechtěla nic než být s ním. Cítil její lásku, která na něho pů­ sobila jako balzám – byla nekomplikovaná a klidná.

Caroline se od něho odtrhla, jako by mu četla myšlen­ ky. Oddusala do koupelny a práskla za sebou dveřmi, divže nevypadly z pantů. Cain si ztěžka povzdechl. Nebude to mít lehké, ale to věděl od samého začátku. Manželka z této situa­ ce vytříská co nejvíc.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213917

KAPITOLA

TŘICÁTÁ TŘETÍ

Molly Moranová uložila vnoučka do postýlky a dodělávala dušené maso na druhý den. Bylo hodně pozdě. Molly snachu sice litovala, ale musela upřímně přiznat, že ji jen velmi těž­ ko může mít ráda. Caroline nad ní nepokrytě ohrnovala nos.

Zato její matka Jane byla úplně jiná. Molly stále nechá­ pala, jak mohla vychovat tak neurvalou příšeru jako Caro­ line. Pokud měla soudit spravedlivě, musela uznat, že zesnulá udělala, co bylo v jejích silách. Mollyina matka říkávala, že Bůh člověku dal záda, aby na nich nosil břemena, a v určitém směru měla pravdu. Ačkoli ke snášení té ženštiny v patře byla zapotřebí pořádně široká záda! Pokřižovala se, protože v ta­ kové chvíli podlehla nekřesťanským myšlenkám. Její snacha by ale dokázala naštvat i samotného svatého Joba. Dokonce i teď, když přišla o matku, myslela jenom na sebe a ne na tu nebožačku, kterou náraz v autě rozcupoval na kousky a vy­ pustila duši u silnice jako nějaká toulavá kočka. Nic z toho by samozřejmě nevyřknula nahlas, protože by v synově domác­ nosti způsobila hotové peklo.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213917

Zaslechla, že Cain schází po schodech a nalila mu velkou sklenku whisky. Bude ji potřebovat. Sama sobě také dolila.

Když vešel do kuchyně, šťastně se na něho usmála. Seděla na židli a Cain ji objal. Měl moc rád její vůni, směs parfému od Avonu, cigaret a jejího vlastního sladkého aroma, která ho vždycky přenesla zpátky do dětství. Posadil se naproti ní a zvedl sklenku k tichému přípitku. „Jak je na tom?“ Pokrčil rameny. „Jako obvykle.“ Molly si povzdechla. „Prožívá těžký období, Caine. Buď­ me k ní fér, zrovna přišla o matku…“ Cain souhlasně přikývl. „Já vím, mami. Jak se má náš ma­ lej?“ Při zmínce o vnukovi Molly ožila. „Je v pořádku. Roz­ košnej chlapeček, chytrej jako tlupa opic. Připomíná mi tebe, když jsi byl malej.“ Cain se na ni vděčně usmál a jedním lokem vypil whisky.

Matka mu okamžitě nalila další. „Omlouvám se za to, jak se k tobě chová, mami.“ Molly zatřepala dokonale pěstěnou rukou. „Nemusíš se omlouvat, je prostě divná. Nevím, cos na ní viděl,“ odpově­ děla trpce. „Ale opravdu tě miluje.“ Znovu si povzdechl. „Upřímně řečeno, v tom je právě ten problém, mami.“ Útrpně zavřel oči. „Víš, jak jsem ti poví­ dal o tý holce? Poprvé v životě nejsem schopen jenom ji ojet a vzít nohy na ramena. K žádný ženský jsem necítil to, co k ní. Ani k tý v patře.“ Molly se naklonila nad drahý skleněný stůl a oběma dla­ němi popadla syna za ruku. „Zatím nedělej žádný rozhodnu­ tí. Některý věci musíš pořádně promyslet.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213917