dince jsou rozumní lidé cizí, a možná i odporní. Zcela jistě odporní byli Janě, vždyť ještě nedávno psala Zbyňkovi: braňte mě moru, tyfu a zdravého rozumu.343 Na jaře vychází její knižní debut, novela Hrdinství je povinné. Hlavní postava, Petr, píše po návratu ze stavby mládeže reportáž, v níž chce vylíčit nedostatky stavby. Retrospektivně vypráví své zážitky344, zároveň se však snaží pochopit postoj matky, která se za války rozhodla zůstat v Praze a za účast v odboji skončila v koncentračním táboře, kde také zemřela. Petr s otcem válku strávili v bezpečí v Anglii. Mladý muž se od své tety dozvídá, že matka měla v Praze milence, s nímž se rozhodla zůstat. V rozhovorech s otcem, a později i s matčiným milencem, se snaží najít odpověď na otázku „Jaká byla maminka?“. Odpověď na tuto otázku bude Jana hledat ve většině své tvorby. Nejvíce v matčině biografii Adresát Milena Jesenská. Reakce kritiků jsou různé. Kritik Pohorský ve Večerníku Praha už v titulku konstatuje, že Hrdinství je nudné, vyčítá autorce, že jí chybí konkrétní představivost, která by dovolila názorně vyvolat lokální a časovou atmosféru. Novela se mu zdá být příliš abstraktní, rodinný příběh hlavní postavy banální. Je to autorský začátek, který nepřesvědčuje345. Recenzent z Lidové demokracie si naproti tomu všímá, že novela má nejblíže k reportážnímu stylu, což bohužel nepovažuje za přednost. Podle něj při osobní zpovědi mladého zklamaného účastníka stavby tento styl není na místě: oslabuje cenu pravdy, k níž kniha velmi poctivě a sympaticky směřuje.346 Zato v Literárních novinách Jan Lopatka publikuje téměř oslavnou recenzi Hrdinství. Ačkoli je obvykle podezřívavý při čtení literatury o literatuře, příběhu o psaní, zde mu to nijak nevadí. Chválí kompozici a osobitě viděnou látku příběhu. Dokonce neváhá napsat přímo: Je to literatura. Literatura poctivá, myslivá, neambiciózní, nezhlíží se sama v sobě.347 343
Krejcarová, Jana, Clarissa…, op. cit., s. 47. Příběh hrdiny novely Hrdinství je povinné viz kapitola 28. 345 Pohorský, Miloš, Hrdinství je nudné, v: Večerník Praha, 118/1964. 346 Lidová demokracie, 14. 5. 1964, s. 5. 347 Lopatka, Jan, Kde končí víra, láska, naděje a souvislosti, v: Literární noviny, č. 21, 23. 5. 1964. 344
[100]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213915