trakař, na němž spočívala lopata. Postavil trakař a ohromeně si všechny prohlížel. „A tohle je jeho lokaj!“ vykřikl Ivanr. Dav se na muže vrhl s hrdelním vrčením. Ten utekl; na takového hubeňoura byl překvapivě rychlý. Tak, a kde jsou ti moji zatracení koně? Našel je snadno. V ohradě je nakrmili a napojili. Když je prováděl vískou, vládl v ní vražedný zmatek. Soused vraždil souseda, jak staré spory, nevraživost a otevřená nenávist vybuchly v záchvatu zabíjení. Ivanr uklidnil koně a procházel mezi zkrvavenými mrtvolami válejícími se na prazích, v uličkách a kolem zdí. Lidé, ženy i děti. Pomyslel si, že jakmile zmizí veškeré sebeovládání, není cesty zpátky. A ten sešup dolů je pomazaný krví. Protože jako cizinec neměl žádnou účast na jejich svárech, nikdo si ho nevšímal. Zastavil se pouze jednou před jakýmsi chlapcem, jemuž z rány na hlavě tekla krev na rameno a na přednici košile. Vážný pohled chlapcových hlubokých hnědých očí jím otřásl víc, než co za svůj život viděl. Sklonil se a zvedl hocha ze zápraží k sobě do sedla. Ten nijak neprotestoval, prostě jenom mlčel. Když vyjeli do chladného vánku na otevřené pastvině nad osadou, Ivanrova úleva byla přímo hmatatelná. Ohlédl se. Nad domy se vznášel chochol černého kouře. Naprostý kolaps. Přirozené následky náboženské války? Nebo něco víc? Kdo to ví? Ve zdejším kraji, kde Paní nesporně vládla tolik pokolení, to byla novinka. Možná byl ten výbuch přirozený, vzhledem k tomu, jak tvrdě Paní a její kněží zasahovali a jak dlouho. Podíval se na mládence, jenž neohrabaně seděl s roztaženýma hubenýma nohama, bosý a ušmudlaný. Nejspíš byl poprvé na koni. „Jak se jmenuješ?“ Ale hoch jenom zíral – ne mrzutě, spíš bezvýrazně, bez citů. Copak se mi nedostane odpovědi ani od tebe? Budiž. Tak oni mě zavrhli jako thelského míšence, co? Potom do Propasti se všemi Jourilany a jejich zeměmi a všemi jejich bohy, novými i starými. Já s nimi skoncoval. Obrátil se. Kynuly mu vyšší svahy hor a sněhem pokryté štíty Ledového hřbetu nad nimi se třpytily v šikmých jantarových paprscích pohasínajícího dne. * * * 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213898