***
„Jestliže…“ Bože, jak já mám rád ta bráchova jestliže! Vždycky – opravdu vždycky – znamenají fušku, při níž se nepotí jen hlava ale i mozek. Kapky potu prší do žaludku, z žaludku stoupají do krku a…Pane Bože, jestliže! „Jestliže molekuly RNA jsou cyklohexany s cyklopentany, určitě jich musí být spousta, takže nemohou být nikde jinde než v mořské prapolévce. Ale z čeho vznikly?“ V tu chvíli mi něco došlo: Tak nějak samovolně jsem přijal ten Stevův bláznivý nápad, že naše slunce vzniklo srážkou dvou jiných sluncí. Vlastně to nemusela být ani tak bláznivá myšlenka. Když uvážíme, že v našem vesmíru jsou miliardy galaxií, a v každé z nich jsou miliardy hvězd, nemuselo by na takové srážce být nic zvláštního. Musely to být dámy středního věku, protože dokázaly vychrlit celého Mendělejeva. „Sakra!“ Chudák Mendělejev! Horko ťažko dal dohromady dvaadevadesát prvků. Ale to jen proto, že nevěděl o neptuniu a plutoniu. A samozřejmě nevěděl, že se dá vyrobit americium a bůhví kolik dalších prvků. Takže ta dvě slunce na nás vyplivla čtyřiadevadesát prvků, o kterých víme, protože se v přírodě vyskytují. A možná spoustu dalších prvků, které měly tu smůlu, že se za ty miliardy let rozpadly. „Sakra!“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213888