Bohužel i u něj dochází k opotřebování materiálu. Především kolem něho roste velká řada lidí, kteří by se rádi prosadili a kterým vadí, že železný Klaus stále drží. Václav Klaus ve své straně i v určité části společnosti nepřetržitě vyhrává a jsem přesvědčen, že má šanci vyhrávat ještě několik let. Nevím však, zda má cenu o takováto vítězství ještě stát. Vím, že radit je často nemravné, ale být v Klausově kůži, asi bych ustoupil stranou, třeba na prezidentský trůn anebo do dlouho avizovaného profesorského křesla. Ne proto, že bych nevěřil, že je schopen táhnout káru ODS dál, ale proto, že nemám rád rozmazané konce. Chtěl bych, aby to byl dál fanfarón Klaus, který umí dobře naštvat nejen Evropskou unii. Právě na postojích, kterými demonstruje svůj vztah ke vstupu do Evropské unie, je vidět jeho až nepříčetná pýcha na svou českou příslušnost a politická poctivost, s kterou si dovoluje stát se nepopulárním. Kdyby si vždycky dovoloval být nepopulárním, byl by pro mne ideálním politikem. Vím, že asi požaduji nemožné. Politik samozřejmě chce být u moci (proto je politikem), a aby mohl u moci zůstat, musí získávat i primitivní voliče. Těch druhých zkrátka není dost. Proto se musí dělat i levné populární kroky. To mi vadí. Oceňuji elitářské postoje. Mám rád Václava Klause tam, kde si dovolí jít proti všem. 20. června 2001 Z knihy Dav se mýlí vždycky
| 98 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213088