Bohužel i u něj dochází k opotřebování materiálu. Především kolem něho roste velká řada lidí, kteří by se rádi prosadili a kterým vadí, že železný Klaus stále drží. Václav Klaus ve své straně i v určité části společnosti nepřetržitě vyhrává a jsem přesvědčen, že má šanci vyhrávat ještě několik let. Nevím však, zda má cenu o takováto vítězství ještě stát. Vím, že radit je často nemravné, ale být v Klausově kůži, asi bych ustoupil stranou, třeba na prezidentský trůn anebo do dlouho avizovaného profesorského křesla. Ne proto, že bych nevěřil, že je schopen táhnout káru ODS dál, ale proto, že nemám rád rozmazané konce. Chtěl bych, aby to byl dál fanfarón Klaus, který umí dobře naštvat nejen Evropskou unii. Právě na postojích, kterými demonstruje svůj vztah ke vstupu do Evropské unie, je vidět jeho až nepříčetná pýcha na svou českou příslušnost a politická poctivost, s kterou si dovoluje stát se nepopulárním. Kdyby si vždycky dovoloval být nepopulárním, byl by pro mne ideálním politikem. Vím, že asi požaduji nemožné. Politik samozřejmě chce být u moci (proto je politikem), a aby mohl u moci zůstat, musí získávat i primitivní voliče. Těch druhých zkrátka není dost. Proto se musí dělat i levné populární kroky. To mi vadí. Oceňuji elitářské postoje. Mám rád Václava Klause tam, kde si dovolí jít proti všem. 20. června 2001 Z knihy Dav se mýlí vždycky
| 98 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213088
PREZIDENTI
Na Klausových narozeninách na zahradě jeho nového institutu mě někdo najednou prudce zatahal za vlasy. Drtil jsem mezi zuby nadávku. Při otočení jsem zjistil, že je to žertující Miloš Zeman, čerstvý prezident republiky. Byl velmi přátelský a chtěl si se mnou dlouze povídat. Problém byl v tom, že všechno, co říká (téměř všechno, abych byl přesný), je opakem toho, co si myslím já. Stěžoval si na moji ženu, proč ho napadla v tisku za jeho neprezidentské nedůstojné chování. „Vždyť jsem jí nic neudělal,“ opakoval několikrát a nechtěl porozumět tomu, že nejde o odvetu ublíženého ani o nějaké osobní vztahy, ale o kritiku člověka, který stojí v čele státu a musí, ať chce či nechce, plnit úlohu ikony. Ale Zeman všechno převádí na osobní vztahy. To je špatně, to do politiky nepatří. Přes všechny problémy, které jsem v Zemanově politickém vystupování viděl (v době, kdy vstoupil do vysoké politiky), jsem ho měl nakonec docela rád, ale deset let na Vysočině mu neprospělo. Stal se malicherným, ublíženým, zneuznaným géniem světové politiky, a proto své prezidentské vítězství chápe jako zadostiučinění, jako velkou slávu, kterou je zpit do bezvědomí. Prezident je asi ten nejméně svobodný člověk z celého státu, a pokud si to neuvědomí a hraje si na krále, dokonce s nějakými božskými rysy, změní se ve směšnou figuru a samozřejmě prohraje i zbytek respektu. Seděl jsem pak vedle něho na lavici (kupodivu ani nepil, jen malé pivo, čímž mě trochu zarmoutil, poněvadž když je člověk alkoholikem, měl by alkoholizovat) a dohadoval se s Klausovými přáteli, kteří ho znají léta a kteří s ním v ničem nesouhlasili. Dojedl jsem a vstal, poněvadž mě ta debata opravdu nebavila. Lavice se zhoupla, Zeman seděl na samém kraji, a tak ho shodila na zem. Začal křičet „atentát na prezidenta“ a tím mě zase potěšil, to bylo adekvátní chování, úměrné komičnosti situace. Řekl jsem mu, že to přežiju, poněvadž soud mně dá nanejvýš podmínku jako tomu pitomci, co nedávno střílel špuntovkou na Klause. Jak je ta situace u nás jiná. V USA by člověk vytahující z kapsy něco, co se podobá zbrani, byl okamžitě zastřelen. My z takového hlupáka uděláme hrdinu a on pak zakládá politickou stranu. Vinen byl přece prezident Klaus, proč tam vůbec lezl. | 99 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213088
Zeman nám ukazuje, jaké to je, když se prezidentem stane plebejec. Chybí mu elegance v chování i myšlení. Zakládá si na tom, že mluví spatra, ale mně je jedno, jestli text čte, zpívá nebo vypouští ze zadku. Jde přece o to, co je řečeno. Zatím byly všechny Zemanovy prezidentské projevy hloupé. Chválí prokurátora (pardon, státního zástupce) Ištvána, který by měl být zbaven úřadu, poněvadž zavádí totalitní manýry a zneužívá funkce k osobním mstám. Zeman také nelenil a rychle na Hradě vyvěsil evropskou vlajku a při své návštěvě Štrasburku se vehementně cpal do EP (evropské prdele). Situace ve společnosti se už řadu let mění. Velká část obyvatel volá po stále hustější síti zákonů a nařízení, poněvadž pohodlnost života v kleci jim, po letech v totalitním ghettu a po absenci ekonomického zázraku (v který mnoho lidí bláhově a neopodstatněně věřilo), připadá stále atraktivnější. Jen málokdo je ochoten věřit tomu, že je odpovědný za svůj život. Tuto osobní odpovědnost a šanci pochopily nejdříve ty nejokrajovější složky společnosti: kriminální živly na jedné straně a vypjatá intelektuální elita na druhé. Vstupování do konfliktů je základem demokracie, ale právě proto je v demokratických systémech tak nesmírně potřebná kultura vztahů a jednání. Po roce 1990 se u nás rozšířila nechuť k nějakému řádu, spousta lidí si přála, aby nic neplatilo, ale to větší část rychle přešlo. Lidé rychle zapomínají. Asi je to pohodlné. Některé staré zvyklosti se nám vracejí. Kdysi jsme si zvykli nadávat, poněvadž tu byl anonymní „někdo“, proti kterému se bylo možno vždy vymezit. Za vše mohl bolševik. Tento vládce a jasný‑nejasný viník zmizel. Základním prvkem v tzv. demokratické a svobodné společnosti je člověk jako jedinec. Jeho aktivity, jeho vlastní vůle. Pokud člověk tuto vůli a aktivitu neprojeví, stát mu může dát jen málo. A to je správné. Silný stát je vždycky totalitní. Proto je třeba, aby stát „nebyl vidět“. Politická kultura je základem veškerého společenského dění. Podívám ‑li se prismatem tohoto názoru na situaci naší politické a společenské scény, musím konstatovat, že kultura jednání je zásadně pošlapávána. O jejím pěstování nemůže být řeči. Nečestná jednání, rány zezadu, polopravdy a pomluvy jsou brány jako něco normálního, a dokonce kodifikovány jako normy. Hluboký pokles jazyka politické a společenské komunikace vnesl na scénu jako první Miloš Zeman. Média mu dala velký prostor a tleskala jeho | 100 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213088