98
se snažila Evropská unie v předešlých letech nespolupracovat a nechat je pod kontrolou autoritativních vlád. Po předcházejících evropských dokumentech věnujících se jižnímu a východnímu Středomoří a Evropské politice sousedství byl vypracován další dokument, a to Strategický rámec a Akční plán k lidským právům a demokracii, a to jako reakce na řadu otázek akceschopnosti a efektivity evropské zahraniční politiky v minulých letech a obzvláště měsících. V červnu 2012 Evropská rada tento dokument přijala a zdůraznila důležitost držet lidská práva a demokracii v centru zahraniční politiky Evropské unie. Základním prvkem zahraniční politiky je tak podle tohoto dokumentu sdílené odhodlání podporovat mír, stabilitu a budovat svět, který je založen na respektu lidských práv, demokracie a vládě práva: „Evropská unie je založena na sdíleném odhodlání podporovat mír a stabilitu a budovat svět na respektu lidských práv, demokracie a vlády práva. Tyto principy zachycují všechny aspekty vnitřních a vnějších politik Evropské unie. Lidská práva jsou univerzálně aplikovatelné normy. Demokracie je univerzální aspirace.“163 Proto měla Evropská unie ve své zahraniční politice podporovat zastánce svobody, demokracie a lidských práv všude ve světě, což je zodpovědnost jak Evropské unie jako celku, tak i jednotlivých členských zemí. Za tím účelem měla spolupracovat i s řadou mezinárodních organizací a samozřejmě to mělo být hlavní součástí všech smluv se třetími zeměmi, včetně strategických partnerů a sousedních zemí (tzv. lidskoprávní klauzule, které by měly povolit i uvalení sankcí). Dimenze lidských práv by pak měla být přítomna ve všech politikách Evropské unie s vnějším rozměrem. Konkrétně se uvádí oblasti obchodu, investic, technologií a telekomunikací, internetu, energetiky, životního prostředí, korporátní sociální odpovědnosti a rozvojovové pomoci stejně jako v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky a vnější dimenze v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti včetně boje proti terorismu. Poté následují přesně vyjmenovaná lidská práva, ať už politická, sociální či kulturní, která bude Evropská unie všude hájit a prosazovat, ať už verbálně, tak i poskytováním finanční pomoci všem obhájcům těchto univerzálně platných principů.164 163 „The European Union is founded on a shared determination to promote peace and stability and to build a world on respect for human rights, democracy and the rule of law. These principles underpin all aspects of the internal and external policies of the European Union. Human rights are universally applicable legal norms. Democracy is a universal aspiration.“ EU Strategic Framework and Action Plan on Human Rights and Democracy, 25 June 2012, viz http://www.consilium.europa.eu/uedocs/. 164 Tamtéž.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213078
99
Tímto byl opět potvrzen normativní obsah zahraniční politiky Evropské unie, tentokrát ještě s větším důrazem, než tomu bylo dříve, například v euro-středomořských deklaracích či v Evropské bezpečnostní strategii z roku 2003. Navíc tento normativní aspekt byl ještě umocněn udělením Nobelovy ceny míru Evropské unii v říjnu 2012, kdy bylo podle Nobelova výboru nutné ocenit integrační úsilí Evropy, které během šesti dekád přispělo k míru, smíření, demokracii a lidským právům. Podle slov předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye měla tato normativní zkušenost, tedy dosažení míru a smíření, implikace i na tvorbu zahraniční politiky Evropské unie, která chce svou ojedinělou zkušenost předávat dalším státům a regionům.165 Ovšem nedaleko Evropské unie se opět schylovalo k dalšímu konfliktu, a to v Mali. Situace se začala stávat vážnou jak s ohledem na vnitřní vývoj v zemi, kdy byl sever Mali obsazen islamisty, tak i s ohledem na teroristickou hrozbu pro oblast Sahelu i pro celou Evropskou unii. Proto evropští představitelé začali plánovat možnost mise v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky stejně jako podporu plánované mezinárodní vojenské mise podle Rezoluce 2071 Rady bezpečnosti OSN.166 Vedle řešení situace v Mali se Evropská unie musela zabývat snahou Palestiny získat statut pozorovatele ve Valném shromáždění OSN. Evropská unie byla dlouhodobě frustrovaná ze zablokované situace na Blízkém východě a též z kroků izraelské vlády, která neměla v plánu udělat žádné vstřícné gesto pro obnovení přímých mírových rozhovorů s Palestinou a pokračovala ve výstavbě svých osad na okupovaných územích. Proto se Evropská unie snažila dosáhnout k této palestinské otázce jednotný postoj, a demonstrovat tak na mezinárodní scéně jednotný hlas. Nakonec během hlasování v OSN 29. listopadu 2012 se toto přání nenaplnilo, neboť Česká republika jako jediná hlasovala proti a Německo se zdrželo hlasování. Ale na druhou stranu, 14 států EU, které před rokem hlasovaly proti členství Palestiny v Agentuře OSN pro kulturu, tentokrát změnilo
165 Address by Herman Van Rompuy, President of the European Council and José Manuel Durao Barroso, President of the European Commission, „From war to peace: a European tale“, viz http://europa.eu/rapid/. 166 Mali se pomalu stávalo teroristickým územím podobně jako Somálsko a Afghánistán, neboť se jednalo v severní části o zhroucený stát bez státní kontroly a navíc teroristická organizace al-Kajda operující v Maghrebu přesunula své stanoviště právě do Mali. Proto EU plánovala misi, která by pomohla s výcvikem místní armády, ale již dopředu bylo jasné, že Unie neměla dostatečné prostředky a že špatná zkušenost z Afghánistánu bude zdržovat jednotlivé členské státy spustit tuto misi co nejrychleji. Viz http://blogs.wsj.com/brussels/.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213078
100
názor a hlasovalo pro Palestinu.167 Tím se dala alespoň najevo nespokojenost většiny členských zemí EU s politikou Izraele a vytrácející se minulé sympatie vůči Izraeli. Palestina nakonec statut pozorovatele získala. V prosinci se následně opět sešel summit Evropské rady a na agendě měl po delší době záležitosti týkající se společné bezpečnostní a obranné politiky. Evropská rada se odvolávala na závěry summitu z roku 2008 (konec francouzského předsednictví) a konstatovala, že Evropská unie musí převzít větší odpovědnost za udržování mezinárodní bezpečnosti pro ochranu vlastních občanů a svých zájmů, a to jak ve svém sousedství, tak i globálně.168 Současně se vyjadřuje k dopadům finanční krize na obrannou politiku a vyzývá k větší spolupráci mezi členskými státy, které mají být připravené a mít dostatek kapacit. Z toho důvodu byla vyzvána Vysoká představitelka Catherine Ashton, aby společně s Evropskou obrannou agenturou a členskými státy vypracovala návrhy, jak zlepšit potřebné civilní a vojenské mise s tím, že prosincový summit v roce 2013 bude speciálně věnován společné evropské obraně, kde by se měl zhodnotit pokrok a určit další priority a konkrétní postupy v otázkách větší efektivity, viditelnosti a dopadu společné bezpečnostní a obranné politiky, zvýšení rozvoje obranných kapacit a posílení evropského obranného průmyslu. Evropská unie tak vstoupila do nového roku 2013 s odhodláním, i přes výrazné dopady krize na všechny zbylé politiky, posílit zahraniční a obrannou politiku, alespoň tedy lze takto usuzovat z přijatých dokumentů a uložených úkolů. Samozřejmě ale největší roli hrají vždy finance a Evropská unie hledala na začátku roku shodu na novém víceletém finančním rámci pro období 2014–2020. Největší debata se strhla kolem snahy některých států zásadně snížit společný evropský rozpočet z důvodu nutnosti šetřit jak na národní úrovni, tak i na úrovni evropské. Tyto státy se pak následně během vyjednávání rozdělily do dvou skupin: na „přátele lepšího utrácení“ a na „přátele společné zemědělské politiky a koheze“. Výsledný kompromisní rozpočet byl pak přijat na summitu 7. a 8. února s výsledkem celkových závazků 960 miliard eur, což znamenalo o 15 miliard eur méně než v předešlé finanční perspektivě 2007–2013 (též jen 1 % z hrubého národního příjmu EU, GNI), což se pak následně 167 Bylo to Rakousko, Belgie, Kypr, Dánsko, Finsko, Francie, Řecko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Malta, Portugalsko, Španělsko a Švédsko. Viz http://euobserver.com/foreign/118372. 168 Evropská rada zdůraznila, že evropské mise jsou klíčovou součástí komplexního přístupu v krizových regionech jako Západní Balkán, Africký roh, Blízký východ, Sahel, Afghánistán a Jižní Kavkaz. European Council Conclusions, 13–14 December 2012, viz http://www.con silium.europa.eu/uedocs/.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213078