ztělesňuje spousty problémů, kalamit a katastrof, kterým museli oba neustále čelit. Objeví se hned na začátku prvního dílu a prochází pak všemi třemi svazky vydaných dopisů: Jak se říká, „things are beginning to close in“ – což jsem už dávno před lety vynalezl česky svým rčením, že se to na nás hrne ve žvancích. (V I, 38) Je toho někdy na jednoho hloupého víc než mouthfull (čili žvanec, který se hrne, jak ty říkáš). (W I, 117) A dále: přivalilo se na ni letos vše ve žvancích (V II, 134); světová situace je, jak jsi říkal, hrnoucí se ve žvancích (W III, 100); zameškaniny se na mne vyhrnuly ve žvancích (V III, 165); nahrnulo se to na mě ve žvancích, jaks s oblibou tvrdíval (W III, 250); nemá cenu se šířit, musíme se radši zúžit, abychom se skrz ty hrnoucí se žvance protáhli (V III, 252).
Celým tímto dlouhodobým diskurzem prostupuje také rčení kape mi na karbid, jež v češtině zhruba znamená „nemyslí mi to, ubývá mi intelektuálních schopností, zbláznil jsem se…“ Voskovec a Werich ve vzájemném dialogu budují analogii mezi fungováním stroje, motoru a lidským životem. Nezřídka si jeden z nich teskně a sebeironicky stěžuje, že mu „kape na karbid“, a druhý ho v následujícím dopise utěšuje, asi takto: Kape mi na karbid, a s věkem paměti nepřibývá (…) jsem děsně deprimovanej a žiju jen na malý obrátky. Jako bych si nemohl dovolit ten motor prohnat. Kdybych na to šláp, tak se poseru nebo vybouchnu. Tak musím počkat na kraji té hranice s otevřenou haubnou, až mašina vystydne. (V I, 161–162, 241) Poznal jsem, že ti není dobře a že budeš musit počkat, až ti vychladne motor. Správně jsi slova kladl. (…) Ale jelikož to víš, tak už ti motor chladne, ty vole! Nepospíchej, nech ho dobře prochladnout. Nezapomeň, že jsme model 05, to mělo ještě světla karbidová a tudíž je vždycky možnost kapání na týž. (W I, 167)
A konečně spojení snad nejnaléhavější a nejčastější, kterým si oba kamarádi opakovaně dodávali odvahu na svých nelehkých poutích životem a povzbuzovali jeden druhého k překonávání potíží individuálních a společných. Je to spojení vlastně dvojjediné – obě jeho části nebo varianty se vyskytují i odděleně, ale často i pospolu: neposrat se – a neztratit glanc. Toto zaklínadlo se objevuje opět v různých podobách: (98)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213076
Neztratit glanc, neztratit víru v lidi, v sebe, v život… Nejtěžší ze všeho je neztratit glanc sám před sebou. (W I, 145, 238) No – co tedy dělat? Posrat se? Nebo se na to na vše vysrat? (…) Nikoliv. Jaks mi sám tolikrát říkal: neztratit glanc. (V I, 192) No neposerem se. Musí se do roztrhání těla, ale jak dlouho bude co trhat, nevím. (V III, 235) Je to všechno k posrání, můj drahý zlatý člověče. K posrání – ale nesmíme se posrat a neposereme se. (V I, 19)
Předvedenou fascinující hru s frazémy a idiomy pokládáme za další výrazný integrativní prvek celého více než tisícistránkového dopisového dialogu, jeho koherence a jeho stylové jednoty. Přidáme tu ještě jeden z nejnázornějších příkladů – do češtiny Jana Wericha tu kromě právě zmíněného „zaklínadla“ proniká kromě angličtiny i latina, němčina, v této frazémy nasycené směsi dochází k citování i kalkování: Pamatuj si: napiš málo, ale napiš často. Fama crescit eundo a je to kurva. Je třeba mne keepovat informovaného a i když upustíš linku pouhou, způsobíš mi radost. Klid, rozvahu a hlavně se neposrat. Neztratit glanc. (…) Měj se dobře a piš mi, hergotkrucifix. And what can I do for you, mi napiš too. (W I, 175)
5. Čeština a angličtina podruhé
S frazémy jsme se tedy dostali k angličtině, která prosakuje dopisy obou pánů: hlavně dopisy J. Voskovce, který žije v anglicky mluvícím prostředí, ale Werich si rovněž v angličtině libuje a snaží se nezůstávat za svým přítelem pozadu. O jejich „anglo-české hatlanině“ se zmiňuje v úvodu prvního svazku (s. 8) editor Ladislav Matějka a vyjadřuje přesvědčení, že autoři takto parodují jazyk krajanů v Americe – onu bizarní směsici, kterou tak dobře známe z literárních děl Josefa Škvoreckého, Jana Nováka a řady dalších autorů. Nejsme si jisti, zda záměr V+W v dopisech byl skutečně vždy parodický: „průsak“ angličtiny do jejich českých dopisů je mnohovrstevný a mnohorozměrný a mnohé z už uvedených ukázek demonstrují, že si s angličtinou spíš zálibně hrají a své česko-anglické směsi si užívají, aniž by chtěli něco zesměšňovat. Některé pasáže ovšem jako parodie emigrantské „češtiny“ opravdu působí: prodá se kodyč s bejsmentem (V II, 334); to všechno agnolidžuju (W I, 78); drajvoval jsem 600 km v mlze (W I, 80); (99)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213076
byl jsem u jakéhosi thorough čekapu (W I, 224); tvůj kabel, kde pravíš, že sure můžeš managovat a abych tejkoval time (V I, 24); prokázal bych mu graciositu a vyjádřil svoji apreciaci jeho kajdnosti (V II, 116); preview byla na můj den off (V II, 137); staral jsem se o ně, winoval a dinoval je (V II, 137); to mě drajvuje krejzy (W II, 421); nedžampuj ke konklúžons (V II, 463). Přidáváme ještě Voskovcovu interpretaci idiomu beach a ship: jeho výklad působí nejprve věcně, ale míšení češtiny a angličtiny se stále stupňuje, až angličtina nabývá v českém textu vrchu a vzniká ona „hatlanina“. Víš, co je to „beach a ship“? Jsa člověk vodnářský, asi ten výraz znáš, ale ušel-li ti náhodou, je to takhle: ocitneš-li se s lodí v bouři, která je zlá, máš zásadní volbu: either to ride the storm, což znamená svinout plachty, spustit bouřní plachtu a věřit, že to loď vydrží – nebo beach her, tj. rozhodneš-li, že by to loď nevydržela, najít si poblíže výhodně položenou beach a s lodí na ni co nejopatrněji najet. Obyčejně pak bouře ustavičným bitím loď zcela či částečně zničí, ale posádka je zachráněna, a někdy lze mnoho karga i ekvip mentu zachovat. Někdy beachujou poserové, kteří se bojí to ride the storm, jindy praví námořníci beachujou a volové rajdujou a poserou se i s lodí. Jde tu o cit a o čuch a o techniku a know-how při beachování. – Já mám dojem, že to, co my dva udělali s O.D. roku 1938, byla jedna z klasických beaching operations of maritime history. Jinými slovy, hráli jsme, co karta velela… (V I, 150)
Jedna doména, sféra uplatnění angličtiny ve složité architektuře dopisů, je ovšem výhradně Voskovcova: on je nucen živit se v Americe herectvím (převážně divadelním), on proto používá v dopisech spoustu výrazů z angloamerického divadelnického slangu. Některé se v jeho dopisech permanentně opakují: pisatel tak českým přátelům velmi názorně přibližuje svůj neustálý existenční zápas, život v americkém showbizu, snahu stát se – kvůli lepšímu příjmu, honoráři – hvězdou určité produkce, nebo aspoň „souhvězdou“, „spoluhvězdou“, „podhvězdou“ (výrazy jako star, stáry, stárové; co-star, co-staruju, star role, star part, guest star part, all-star cast, star billing, star status; superstárů, podstárů), hrát v atraktivním kusu (hit, smash, bourák), který bude úspěšný už při previews a při out-of-town-try-outs (předpremiérách, konaných někdy mimo město), jehož představení budou mít četné curtain speech / curtain speeče / curtain falls a hra bude pokud možno mít (100)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213076