Vlci
ní se v trávě povaloval meč. Jedinou zbraň, kterou měli, jí upír ponechal na obranu. Posadila se a pak se vydala do řeky. Voda příjem ně chladila, ale nebyla studená natolik, aby ji odra dila od koupele. Nejdřív pila, aby zahnala strašnou žízeň, která ji od včerejška trápila, a pak se do ní celá ponořila. Milovala vodu. Koupala se i v zimě, za což ji v její rodné vesnici považovali za bláznivou, ale ona věděla, že nic ji tak neuklidní jako splynutí s vodou. Chvíli plavala. Šlo jí to velmi dobře. To hle umění ovládal ze Slovanů jen málokdo. Ona sama se jej naučila od staré kněžky, která ji přijala do učení, aby pokračovala ve službě Perunovi. Na konec jí tohle umění zachránilo život poté, co je jich vesnici přepadli lykani. Všechny mladé odvedli do otroctví, staré povraždili. I kněžku. Jen Vera se zachránila skokem do hlubokého jezera, které se nacházelo blízko vesnice.
*** Zavřela oči a plavala. Plavala tam a zpátky z bře hu na břeh několikrát a přitom se jí hlavou honily vzpomínky na události posledních dnů. Nedokázala se v nich vyznat, natož v pocitech, které v ní vzbu zovaly. A co teprve v pocitech, které v ní probouzel Radegast! Vynořila hlavu a spatřila upíra u vrby. Chvíli přemýšlela nad tím, že má skvělou příležitost mu utéct, ale měl pravdu. V patách se jí nejspíš hna li lykani a vampýři, kteří si myslí, že zabila nějaké upíry až z Říma. Alespoň kvůli tomu ji vyslýchala a bila ta germánská upírka. Ta mrcha, která jí pak…
97
Vlci_tisk_u1.indd 97
28. 11. 2015 21:52:05
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213067
František Kotleta
Při vzpomínce na to, co s ní dělala Gudrin, ji opět ovládly rozporuplné pocity. Nenáviděla ji, sty děla se za své ponížení, a přesto pocítila, jak se jí útrobami rozlilo teplo. Kdyby jí to tak mohla vrá tit. Tentokrát by se jazykem musela snažit ona, po myslela si, ale pak raději ponořila hlavu pod vodu a plavala k upírovi.
*** „Bohužel jsem neměl čas lovit. Vydal jsem se po našich stopách hluboko do lesa, abych je za hladil a popřípadě zmátl pronásledovatele. Niko ho jsem ale neviděl, což ovšem nemusí znamenat nic víc, než že jsme získali větší náskok,“ oznámil a podal jí hrst malých drobných jahod. Vzala si je a snědla. Chutnaly neskutečně dobře. Na zahnání hladu ale sotva stačily. Lehla si zpět do trávy a nechala slunce, aby jí osu šilo kapky vody z pokožky. Upír se natáhl vedle ní. „Jsme tady jako Adam a Eva,“ usmál se a podíval se přitom na její prsa. Přitahovala ho. Vzpomněl si, jak ji přinutil ukojit jej před Wotanem a jeho muži. Na jednu stranu ho to vzrušilo, na druhou si uvědomil, že mu to nejspíš nikdy neodpustí. „Kdo to je? Nějací tví přátelé upíři?“ zeptala se. Zavrtěl pobaveně hlavou. „Ne, jde o postavy z jedné židovské legendy,“ mávl rukou a pak se loktem opřel o zem a podložil si hlavu tak, aby na Veru lépe viděl. „Chci se ti omluvit za to, co se dělo v pevnosti. Ale pokud bych tě k tomu nedo nutil, Wotanovi upíři by tě znásilnili. Vím, že jsi ještě panna.“
98
Vlci_tisk_u1.indd 98
28. 11. 2015 21:52:05
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213067
Vlci
Překvapeně se mu podívala do očí. To poslední, co od něj čekala, byla omluva. „Já vím, že jsi mě tím chránil,“ špitla. „A mys lím, že panna už nejsem, po tom, co se mnou udě lala vaše vládkyně.“ „Gudrin,“ řekl. „Ano, ona,“ pokývala hlavou a také se ke Germá novi naklonila. Zvedla pravou ruku a pohladila ho po hlavě. Pak pomalu sklouzla k boku a nakonec mu rukou přejela po penisu. Velmi rychle se při tom naplnil krví a ztvrdl. Přiložila k němu ústa, ale on ji lehce odtlačil. „Ne,“ zakroutil hlavou. „Něco ti dlužím. Hodně ti toho dlužím,“ řekl a naopak on přitiskl svou hla vu mezi její nohy, které sama roztáhla co nejdál od sebe. Radegast měl v těchto věcech staleté zkušenos ti. Pronikal jazykem co nejhlouběji do její pochvy a přitom si pomáhal obratnými prsty. Vera se zmí tala ve vlnách vzrušení a pak, když mu zvedla hlavu a naznačila, že si to opravdu přeje, do ní pronikl. Navzdory tomu, jak byla z předchozí péče vlhká a vzrušená, trochu vyjekla bolestí. Ano, technicky byla před chvílí pořád ještě panna. Teď už ale ne.
*** Možná že někde, a jen slovanští kněží věděli kde, se Perun zarmoutil nad tím, že jedna z jeho kněžek porušila slib čistoty, ale Veře to nevadilo. Perun pro ni už dávno představoval jenom slovo, kterým ovládala ostatní. A i kdyby skutečně existoval,
99
Vlci_tisk_u1.indd 99
28. 11. 2015 21:52:05
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213067