„To je snídaně ze světa módy,“ řekla. „Takhle snídají modelky.“ Lilian si povzdechla. Dnes si oblékla třešňově červené jednoduché šaty bez rukávů doplněné zářivě červeným šátkem uvázaným kolem krku. Jakkoli se ten úbor mohl zdát zvláštní, Lilian v něm se svými šedivými vlasy úhledně sčesanými dozadu vypadala dost šik. „Kde jsi vzala tu smetanu?“ zeptala se. „Ehm, koupila jsem ji ve Sparu,“ odpověděla Rosie. „Tam ji nekupuj. Isittovi mají kousek za vesnicí vynikající mléčnou farmu. Jenom se nesmíš nechat rozhodit…“ „Rozhodit čím?“ „Ale ničím, to já jen tak,“ řekla vyhýbavě Lilian. „Příště půjdeš tam. Je to tři kilometry rovně po silnici, pak zahnout doleva a dolů z kopce. Nemůžeš to minout. Vezmeš tam i mléko a odneseš jim prázdné láhve.“ „Ty po mně chceš, abych šla tři kilometry pěšky s prázdnýma flaškama od mlíka?“ Lilian na ni pohlédla se zdviženým obočím. „Samozřejmě že ne. Můžeš tam zajet na kole.“ „Hm,“ zamumlala Rosie. „Tak to mám asi problém.“ Lilian nelenila, zvedla se a pobídla Rosie, aby šla s ní. Vyšly do zářivě zlatavého rána, které však Rosie úplně nepřesvědčilo o tom, že počasí se během dne nezmění. Usoudila, že už nesmí nic ponechat náhodě. Nepromokavé bundy, které viděla předchozího dne za výlohou a nad nimiž ohrnovala nos, se začaly náhle, ve světle toho, jak snášela déšť bundička z H&M, jevit lákavě. Pak si ale uvědomila, že je zcela bez peněz. Zatím to tedy hodila za hlavu a následovala pratetu dozadu za domek do oné pohádkové zahrady. „Je tam vevnitř,“ ukázala Lilian na malý přístřešek. Ztěžka dýchala a bylo zjevné, že jí i krátká chůze dává zabrat.
– 103 –
ROSIIN SLADKY KRAMEK SNU.indd 103
2.11.2015 18:21:58 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213042