Nemoci pocházejí z emocí
radost z toho, jak sílí moje nohy, sílila i moje mysl. Začala jsem si uvědomovat city k sobě a tím, že jsem začala pro sebe něco dělat, jsem se vzdalovala citům k druhým.
Kdo má slabé nohy, měl by je posílit, aby zesílil. Podle chůze můžete zjistit, jak na tom jste ve vztahu k ostatním. Ten, kdo při chůzi dává špičky nohou do stran, je vstřícný a každého si k sobě pustí, moc si nechrání svůj prostor. Kdo při chůzi špičky dává k sobě, může být bázlivý a jen tak někoho si k sobě nepřipustí. Nejlepší je, když je vše ve středu. To znamená chodit se špičkami rovně.
Zrovna tak můžete toto zjistit na palci u ruky. Pokud špička vašeho palce směřuje rovně vzhůru, jste ve středu. Pokud špička vašeho palce hodně vybočuje do strany, jste vstřícný k druhým a je třeba se naučit chránit si svůj prostor.
Jako mladá dívka jsem byla s děvčaty na diskotéce. Říkala jsem si: „Co tady vůbec dělám, vždyť mě to tu nebaví. Ale sama být taky nechci.“ Rozpolcenost pocitů v cestě, kudy jít dál životem, způsobila, že když jsem šla z diskotéky po schodech dolů, zvrtla se mi noha a já jsem si zlomila palec. Po druhé jsem si zlomila palec v zaměstnání, když jsem se zamilovala do ženatého muže a nevěděla si rady. Palec i ostatní prsty na našich nohách nám určují směr v životě. Když se necítíme dobře a nevěnujeme pozornost našim pocitům a jako berani chceme něco, co nám škodí, nebo děláme něco, co nám ubližuje, naše prsty na nohách nám ukazují jinou cestu. Najednou nikam ne~ 97 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212994
Zdenka Blechová
můžeme, ani za nikým a musíme hledat novou cestu v sobě. Máme na to se sádrou na noze dostatek času.
Jednou do poradny přišla paní, která měla problémy s kotníky. Pronajímala byt za směšnou částku a byla nešťastná z toho, že nájemníci to nevidí a sami nepřijdou s návrhem, že jí budou dávat více. Vysvětluji jí: „Když budete chodit do restaurace každý den na oběd a budou vám předkládány bifteky za 20 Kč, půjdete za kuchařem a řeknete mu: ‚Ty bifteky vás přijdou na víc, já vám budu dávat více?‘ Určitě to neuděláte. Všichni jsme rádi, že dostaneme něco levně, a nepřemýšlíme o tom, že bychom měli dát více. Tak daleko společnost ještě není. Každý kouká na své zájmy. A tak nemůžete čekat od nájemníků, že přijdou sami s návrhem, že vám budou dávat více. Vy sama jim musíte říci.“ Paní se užírala ve svých pocitech: měla bych jim zvýšit nájem, ale neumím jim to říci. A proto ji bolely kotníky. Vyvracela své mysli správné pocity tím, že by oni měli přijít s návrhem. Byl to její strach z řešení, a tudíž nejistota.
Chodila jsem do tanečního kroužku a často si vyvrtla nohu v kotníku. Byla jsem tehdy slabá a bála se být sama. Chtěla jsem, aby mě ostatní uznávali a věnovali pozornost. Když tomu tak nebylo, došlo k vyvrtnutí kotníku. V kroužku jsem se snažila tancovat co nejlépe, abych si získala přízeň pána, který nás vedl. Chtěla jsem být v tanci dobrá, ale on viděl jiné dívky v tanci lepší. Mé vnitřní trápení mě vyvracelo v citech, a proto jsem si často vyvrtla kotník.
~ 98 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212994
Nemoci pocházejí z emocí
Začala mě bolet pata. Jako když mi ji někdo rozřízne vejpůl. Co to je? Vždyť potřebuji chodit, a každý krok mě píchá? Nutilo mě to přemýšlet o mé bolesti a nalézt jádro problému. Zjistila jsem, že je to opět můj strach o maminku, který se uhnízdil v mém myšlení. Stále jsem se zaobírala myšlenkou: Mám sedět s mami u televize, když mě to nebaví, nebo si mám dělat svoji práci, která mě baví? Bála jsem se pocitů viny, když se mamince budu málo věnovat a ona mi jednou odejde, třeba si to budu vyčítat. A zrovna tak jsem si říkala, když se teď zastavíš ve své práci, těžko se pak už rozjedeš. Musela jsem si vybrat. Uvědomit si, co je pro mě důležitější. Každým okamžikem se učíme, co je pro nás důležité, a co není, co je podstatné, a co není. Došlo mi, že moje práce. Rozhodla jsem se a kupodivu mamince se po mně nestýskalo. Naopak mi řekla: „Mně je dobře, když jsem sama.“ Byl to jen můj pocit viny, a když jsem ho odstranila, dostala jsem prostřednictvím úst maminky z Vesmíru zprávu, že jsem jednala správně. Vždy potvrzení přijde. No, a noha přestala zlobit.
Pacient zemřel a lékař takhle jemně oznamuje pozůstalé manželce tuto smutnou událost: „Vážená paní, mám pro vás dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou. Nejdřív vám řeknu tu dobrou: Vysoké teploty vašeho manžela už klesly.“ @
Holenní kosti bolí vždy, když se duše necítí dobře ve svých pocitech. Chtěla by jít dál, ale neví jak. Například dítě má rádo jak matku, tak otce a neví, kde je pravda. Co říká otec a co máma. Oba tvrdí ~ 99 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212994