v životě. Hlavní důvody byly ale jiné, významnější. V první řadě šlo o to, kdo mi prorektorský post nabídl, tedy o profe‑ sora Tomáše Zimu, emeritního děkana 1. lékařské fakulty, jehož si hodně vážím, nemluvě o tom, že máme podobné představy o chodu univerzity i o způsobu jejího řízení, což je nezbytnou podmínkou úspěšné spolupráce. Důležitý byl také fakt, že jsem se kromě vědy a výuky dlouho, prakticky od počátku tisíciletí, soustavně věnoval fakultní a uni‑ verzitní politice; více než deset let mě kolegyně a kolegové opa‑ kovaně volili do akademického senátu, vždycky na předních místech, vyhrál jsem i jediné volby, ve kterých jsem se ucházel o místo ve „velkém“, tj. univerzitním senátu, o mé kandida‑ tuře na děkana už jsme se bavili. Kdybych nabídku Tomáše Zimy odmítl, těžko bych kolegům na „fildě“, kteří mě mnoho let podporovali, vysvětloval, o co mi vlastně šlo a jde, nechci-li přijmout post, díky němuž mohu ovlivňovat chod věcí na uni‑ verzitě a nepřímo i na fakultě, jak jsem vždycky chtěl a jak si i oni přáli a přejí. Proto jsem neváhal a neváhal bych ani dnes. Proč myslíš, že profesora Zimu napadlo nabídnout ti funkci prorektora a proč právě pro vnější vztahy? Jistě v tom hrálo svou roli to, že jsme se nějakou dobu znali, že jsme si takříkajíc lidsky sedli, Tomáš Zima navíc dobře věděl, že sdílím jeho vizi „svobodné, sebevědomé, prestižní, svých tradic si vážící, ale i moderní, inspirativní a do celého světa otevřené univerzity“, jak stálo v jeho volebním programu, že mi jsou blízké jeho představy o tom, kam by naše Alma Mater měla směřovat. Jistě to byly i moje zkušenosti s Českou tele‑ vizí i s komerčními televizními stanicemi, s Českým rozhlasem a s novinami, které ho k nabídce vedly, stejně jako moje chuť do práce a také to, že jsme spolu řadu věcí konzultovali během jeho předvolební kampaně… Jedna moje kolegyně a kamarádka z Fakulty sociálních věd se trochu podivovala, že post prorektora pro vnější vztahy zastává historik a ne někdo „od nich“, z oboru mediálních studií. Co bys jí na to řekl? 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212934
Řekl bych jí, že znám nejen historiky, ale i bohemisty a ling‑ visty vůbec, politology, ekonomy a absolventy dalších, dokonce nejen humanitních oborů, kteří jsou ve světě médií a vnějších vztahů velmi úspěšní. Prorektor pro vnější vztahy je v první řadě vedoucí poměrně velkého oddělení, které má na starosti široké spektrum činností, a nikoli specialista v tom či onom oboru, mediální studia nevyjímaje; řízení anebo management, chceš-li, čehokoli, je vždycky hlavně o schopnostech konkrétních lidí a ne o tom, co vystudovali na univerzitě. Životopisy úspěšných šéfů jsou v tomhle ohledu často plné zdánlivých překvapení. Jak se vám daří s rektorem spolupracovat? To je otázka spíše pro pana rektora než pro mě. Za sebe nic‑ méně říkám, že dobře, a doufám, že to tak vnímá i on. Já sám jsem během prvního roku a půl v úřadu zjistil, jak moc je pro mě důležité pracovat pro člověka, ke kterému cítím respekt a který je navíc můj přítel. Každý to takhle nastavené jistě nemá, ale já ano. Jaké jsou tvoje dosavadní zkušenosti s prorektorováním? A jak to stíháš? Od podzimu máš navíc syna, také Martina… Je to hodně náročné, tím spíš, že jsem si ponechal i vedení ústavu na fakultě. Tomáši Zimovi to ale nevadí, on sám ostatně také zůstal v čele Ústavu lékařské chemie a laboratorní diagnos‑ tiky na 1. lékařské fakultě, stejně jako prorektor Honza Konva‑ linka stále vede svůj tým v Ústavu organické chemie a bioche‑ mie v Akademii věd. Výhodou je, že mi na FF UK pomáhají kolegové, ať už jsou to moji zástupci, Václav Drška a Jerome Soukup, nebo nový předseda naší oborové rady Vašek Horčička, tajemník ústavu Jarda Valkoun anebo Honza Koura, který má na starosti náš prestižní studijní obor Historie – Evropská stu‑ dia, i další. Štěstí na lidi mám i na rektorátu – v první řadě na Václava Hájka, šéfa „mého“ Odboru vnějších vztahů, a také na Petru Köpplovou, šéfredaktorku časopisů Forum a iForum, na Vlastu Helekalovou…
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212934
Co všechno má prorektor pro vnější vztahy v gesci, jak se dnes říká? Je toho poměrně hodně, víc, než se na první pohled zdá. Kromě toho, že poskytuje informační servis rektorovi, náš odbor zpravodajsky pokrývá všechno podstatné, co se na uni‑ verzitě děje, spravuje její webové stránky, sociální sítě, jako jsou facebook a twitter, připravuje internetový časopis i-Forum a tištěné Forum. Právě z Fora, které jsme s Petrou Köpplovou kompletně předělali, protože to původní, jehož sedmadva‑ cet čísel vyšlo v předchozích letech, bylo – nejen co se týče výtvarné stránky – poněkud „old-fashioned“, máme velkou radost, neboť čísla, jež zatím vyšla, mají v akademické obci skvělý ohlas. Kromě toho připravujeme kulaté stoly k jednot‑ livým výročím, ať už se jedná o zajímavé osobnosti, absolventy univerzity nebo události s univerzitou nějakým způsobem spo‑ jené, případně ovlivňující její chod. Odbor vnějších vztahů má na starosti rovněž prezentaci UK na veletrzích pomaturitního vzdělávání, jako jsou český Gaudeamus či podobný veletrh v Bratislavě a spoustu dalších věcí. Přirozeně mě těší, když mi kolegyně a kolegové z fakult, dalších součástí univerzity i jed‑ notlivých ústavů a kateder říkají, že je o univerzitě po nástupu nového vedení víc slyšet, že je viditelnější než dříve, protože to je jeden z cílů naší práce. Martine, na rektorátu jsi jistě poznal řadu zajímavých lidí. Mohl bys někoho jmenovat? Jistě, to je jeden z „bonusů“ mého úřadu. Ponechám-li stra‑ nou Tomáše Zimu, o kterém jsem už mluvil, za velké štěstí pokládám, že mohu spolupracovat s Janem Roytem, Janem Konvalinkou, Janem Škrhou, Janem Láškem, Milenou Krá‑ líčkovou, Lenkou Rovnou i s dalšími členy a členkami kolegia rektora – s Alicí Němcovou Tejkalovou nebo s předsedou aka‑ demického senátu univerzity Tomášem Nigrínem. Především Honzu Royta a Honzu Konvalinku pokládám za své přátele; sdílíme spolu vášeň pro univerzitní záležitosti, s Honzou Kon‑ valinkou jsme navíc výrazně orientovaní na anglo-americký svět… 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212934