Cesta do Říma (Ukázka, strana 99)

nějakou dobu zastraší, ale ten krutý fugitivarius to teď nevzdá.

Stačilo se podívat na Sexta, aby věděla, že každičké slovo myslel naprosto vážně. Při té představě jí naskočila husí kůže. S velkým úsilím se přinutila ty děsivé myšlenky zaplašit. Mohlo se to stát tady, v této chodbě, ale Orcus zřejmě poslal kněžku, aby to zastavila. Trochu ji to uklidnilo. „Zachránila jsi mi život,“ řekla Sabině. „Jsem ti za to vděčná.“ Nedůtklivě se na Fabiolu usmála. „To, co provedl, je ohavnost.

Udělala bych totéž pro každého.“ Z toho, jak to řekla, Fabiola pochopila, že tam není vítaná.

Pořád netušila, proč je Sabina taková. Ale ledově klidná kněžka jí teď dělala pramalé starosti. „Kdybys mohla poslat do mého domu pro nosítka, mohla bych odtud svého otroka nechat odnést,“ požádala rychle.

Sabina přivolala jednoho z kněží. „Řekněte mu, kam má jít,“ řekla. „Musím připravit obřad prokletí toho odporného tvora, který vás napadl. Jak se jmenuje?“ „Scaevola,“ odpověděla Fabiola. Naskočila jí husí kůže, když si představila, co může mladá kněžka po Orkovi požadovat. „Kromě mnoha jiných věcí je to fugitivarius.“ „Chápu.“ Sabinu to zřejmě nepřekvapilo. Chystala se odejít, ale potom se zastavila. „A co moje matka? Kdy za mnou přijde?“ „Zítra,“ ujistila ji Fabiola.

Sabina se potěšeně usmála.

*

*

*

Docilosa však druhého dne nemohla do chrámu zajít.

Fabiola dorazila do Brutova domu v doprovodu dvaceti legio­ nářů. V nosítkách měla i bezvládného Sexta. Jakmile ho uložila do ložnice hned vedle své a pověřila několik otroků, aby se o svého druha postarali, šla vyhledat Docilosu. Zastihla ji v posteli a byla celá rozpálená horečkou. Služebná ji sotva poznala a Fabiola se rozhodla, že o Sabině pomlčí. Lepší bude počkat, až se Docilosa uzdraví. Pak může za dlouho nezvěstnou dcerou zajít.

Když se Brutus vrátil domů, rozzuřilo ho, co se stalo. Fabiola se obávala jeho reakce, a tak si nechala pro sebe, že Sexta zranil fugitivarius. Chtěla se mu se svými strachem ze Scaevoly svěřit, ale on by jí pak možná zakázal převzít nevěstinec. A ona by 100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212866

neměla možnost pokračovat ve svých plánech. Někdy se bude muset o fugitivariovi zmínit, ale bude se tvářit, že není tolik nebezpečný. Brutovi tedy namluvila, že útočník byl nebezpečný šílenec, kterého přemohli pomocníci v chrámu. Jako vždycky jí uvěřil.

Bruta ještě víc zaskočila zpráva o nákupu Lupanaru, ale když mu udělala příjemnou masáž celého těla, smířil se s tím. Vysvětlila mu, že prostitutky dokážou vytáhnout z klientů informace o tom, kdo pořád ještě sympatizuje s republikány, a to ho velice potěšilo. „Od Farsálu se k Caesarovi přidalo příliš mnoho patolízalů,“ zavrčel. „Nevěřím ani jednomu.“ Takový typ lidí právě potřebuju, pomyslela si. Samozřejmě to nepřiznala. Zasela už do srdce sémě pochybností a postupně ho získá.

Bylo načase zmínit se o tom, že Scaevola pracuje pro ten druhý nevěstinec. Bruta vyděsilo, že se fugitivarius znovu objevil. „Pošlu pár čet vojáků, aby tu krysu chytili a popravili,“ rozkřikl se. Když mu Fabiola oznámila, že pracuje pro Marka Antonia, uklidnil se. „K čertu s tím,“ řekl a promnul si unavené oči. „Toho mizeru Antonia by nepotěšilo, kdyby jednoho z jeho přisluhovačů zabili mí legionáři. Je mi to líto, lásko. Musíme vymyslet něco jiného.“ Fabiola takovou odpověď čekala. Rozzlobilo ji to, ale najde jiný způsob, jak se zbavit Scaevoly a jeho výhrůžek. Jestli zůstane tak dlouho naživu. Její tušení, že Brutus nebude chtít postavit legionáře na stráž před nevěstinec, bylo správné. Dovolil jí však najmout tolik strážců, kolik bude potřeba. „Ale nechci, abys v Lupanaru trávila moc času. Tady je to bezpečnější,“ řekl zachmuřeně. „Strážci z ulice nejsou jako mí vycvičení vojáci.“ Fabiola svého milého dlouze políbila a ujistila ho, že se zařídí podle jeho doporučení. Jenže lhala. Brutus se podíval na Sexta a pak odešel. Fabiolu zanechal s umírajícím otrokem u blikající olejové lampy.

Podala mu spoustu papavera, takže teď byl většinu času v bezvědomí. Ve tváři měl voskově šedou barvu lidí blížících se smrti, a když občas otevřel rozostřené oči, měla dojem, že už toho moc nevidí. Netrpěl, ale víc pro něj udělat nemohla. Držela ho za mozolnatou ruku, jak to nedělala nikdy v životě, a uvažovala o své situaci. Připadala jí nebezpečnější než předtím.

Vydat se na tak riskantní cestu, aniž by o ní Bruta podrobně informovala, bylo čiré bláznovství. Měl pravdu, že placení strážci 101

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212866

nejsou stejně schopní a spolehliví jako legionáři. Jediní, na koho se mohla spolehnout, byli Benignus a Vettius. Scaevola s nějakým tuctem hrdlořezů byl smrtelně nebezpečný nepřítel. Lupanar nebyl žádná nedobytná pevnost, a její život tam by byl v neustálém nebezpečí. Zatnula zuby. Stále trvala na tom, že koupi nevěstince nezruší. Caesar znásilnil její matku a pokusil se udělat totéž jí. Kde jinde by mohla přesvědčit urozené muže, aby ho zabili, než v Lupanaru?

Sextus zemřel během noci. Odešel, zatímco Fabiola podřimovala u jeho postele. Když otevřela oči v mdlém svítání a uviděla jeho nehybné tělo, vyčítala si, že nebyla vzhůru ve chvíli jeho skonu. Ale to je celý Sextus, pomyslela si ironicky, umřít, jak žil – tím nejskromnějším způsobem. Přesto Fabiolu bolelo, že je pryč. Od toho smutného dne, kdy o život bojovali bok po boku, se jednooký otrok stal pilířem její ochrany. V nadcházejících týdnech bude bolestně postrádat jeho dovednosti s mečem. Vybavila si zlovolný Scaevolův výraz, když je napadl v chrámu, a znovu ji naplnil strach. Je koupě Lupanaru dobrý nápad?

Potom pohlédla na Sextovo tělo.

Kdyby to teď vzdala, možná by byla v bezpečí. Ale vítězem by byl Scaevola. A kromě toho by smrt jejího oddaného otroka byla k ničemu. „Pomstím tě, Sexte,“ zašeptala. „Za každou cenu.“

*

*

*

Jakmile Fabiola zařídila Sextův pohřeb, věnovala se koupi Lupanaru. Nejdřív v doprovodu čety legionářů rychle zašla na forum na kryté tržiště zvané basilicae. Mezi lichváři, písaři a věštci našla statného právníka, jehož jí doporučil Brutus. Potěšilo ji, když jí potvrdil, že kupní smlouva, kterou sepsala Jovina, je z právního hlediska platná. Potom co písař s mastnými vlasy vyhotovil dvě ověřené kopie – jednu pro každou ženu – uložila Fabiola originál v nedaleké bance.

V těchto přepychových prostorách, plných fontán, řeckých soch a váz, předložila pergamen, který jí daroval Brutus. Zajišťoval jí 175 000 denárů. Pokladníkovi málem vypadly oči z důlků, když si tu sumu přečetl. Takové bohatství pro ženu? Samozřejmě se neodvážil nic říct a raději si ověřil u nadřízeného, že Brutova pečeť je pravá. Poté mlčky sepsal dokument, který sebejistá mladá kráska požadovala.

102

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212866