Rok Patrika (Ukázka, strana 99)

spojeni a budeme se brát. Teda, to se jen domnívám samozřejmě, ale myslím, že je to jistý.

Je po všem a ještě ležíme chvíli v posteli. Patrik mi vysvětluje, že si mám vážit tak chtivýho partnera, protože nezná ženskou, kterou by ten její každý den takhle hezky před prací uvolnil a nastartoval. No, nevím, jestli je to takový terno, ale dobře. Musím se obléknout a vyrazit. „Alunko, teď ti musím něco říct já. Budeme rodiče, to je vážný, už nechci mít před tebou žádný tajemství.“ Zpozorním a netrpělivě čekám, co z něj vypadne.

Nemám nejmenší tušení, co to může být. „Co kdyby bylo něco, v čem jsem ti lhal?“ „Já nevím, záleželo by na tom, o co by šlo.“ „V něčem jsem ti lhal a už ti nikdy lhát nechci. Nikdy. Žádný tajemství.“ Jsem jako na trní. Co to jen bude? „Řekni to a nenapínej.“ „Jsem opilej, proto ti to povím. Co bys řekla na to, kdybych byl trochu mladší, než jsem tvrdil? Byl by to problém?“ „Mladší? Jak jako mladší? Tvůj profil Patrik34, jsi o tři roky starší než já, ne?“ „Ne.“ Aha, tak z toho jsem jelen. Je mi lhostejný, kolik mu je, jen nechápu, proč mi celou dobu neřekl Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212776

pravdu. Bavili jsme se o spoustě osobních věcí, měl k tomu tolik příležitostí. Je to škoda. „Alice, teď vážně. Miluju tě a nechci tě ztratit.

Přidal jsem si na netu, protože mám rád starší ženský, vždycky to tak bylo. Je mi 28, za dva měsíce 29. Jsem o dva roky a něco mladší než ty.“ Jsem stále zaskočená, ale už se začínám bavit. Tak já nikdy nechtěla mladšího chlapa a stejně ho mám.

To je gól. Jak vidím, je to úplně jedno a byl to celou dobu zbytečný předsudek. „Jsem ráda, že jsi mi to řekl, taky před tebou nemám žádný tajemství.“ „To je dobře, že jsi to tak vzala, teď už bude jen dobře. Už ti nic netajím.“ „Fajn, jdu do práce. Pusu a koukni na nějaký ty inzeráty na práci, už to chce něco co nejdřív sehnat.

Pa.“ V týdnu jsme to stejně nevydrželi a rodičům naše sladké tajemství řekli. Jen těm mým, u svých Patrik trval na tom, že jim to dojedeme říct osobně. To nás čeká o víkendu. Máma s tátou se tvářili poměrně zařezaně, nedivím se, tak brzy by podobný vývoj čekal málokdo. Jenže my už jsme zkrátka akční dvojice. Držíme se hesla, že není čas ztrácet čas. To máme společné.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212776

Jak mi vždycky říkala máma: „Ty se bavíš, ale okolí je z tvých náhlých rozhodnutí celý život permanentně na mrtvici.“ Možná na tom něco bude, ale tentokrát to prošlo bez karambolů. Žádná mrtvice se u nikoho nekonala.

Navíc mi není patnáct, ale jednatřicet, to je jedna věc, a hlavně, Patrik si mě chce vzít. To taky bylo jediné, co je oba celkem uklidnilo. Ne sice tak, jak jsem si to představovala, ale v rámci možností.

Jsem v práci a učím. Blíží se víkend a s ním Velikonoční pondělí. Sváteční nálada se nedá nevnímat.

Velikonoce jsem jako náctiletá považovala za nejúžasnější svátek roku. Na vesnici se to prožívalo enormně. Kluci jezdili ve velkých partách s ručně upletenými pomlázkami a nevynechali žádný dům.

Barvily jsme přes sto vajec a na všechny mašle poctivě vyšívaly monogramy. Bylo to úžasně erotické ve své kouzelné nevinnosti. Dnes jsou všichni vrstevníci lenoši líní a nikdo k nikomu nechodí. Z příměstských vesnic se každoroční koledování pomalu a jistě vytratilo. Nebo, že bych byla definitivně za zenitem? Že by velikonoční atmosféra bujela vesele dál, jen už se mě to prostě netýká? To je taky možný. Každopádně

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212776