ji zjevně vyvedl z míry. Spoléhala na to, že první úder vyjde, a neměla záložní plán. Kazi se nadechla. Spletla rychlý šestičlánkový řetězec, který měl holku srazit do vody. Vzápětí pro jistotu další o tom, že holka do vody padá. Jenže kouzlo nezabralo. Kazi slyšela i ji, vetřelkyni, jak ve svém úkrytu rychle drmolí slova. Snovačka? Spřádala proti ní? Nečekala na nic. Vrhla se kupředu, přeskočila z bortu na palubu a rázným úderem uvolnila zásek. To byla jistě výhoda, že se na lodi vyznala. Dirk povolil a vratipeň žuchnul. Vetřelkyně zaskučela. Kazi si říkala, že s trochou štěstí by mohla mít přeraženou ruku; ale i bez štěstí to znamenalo, že řetězec nedokončila. Bylo vidět, jak jí podjíždějí nohy. Ale nevzdávala to. „Padám-patám-latám-“ vyrážela ze sebe nový tvar, zatímco se úporně snažila zachytit stěžně. Kazi si uvědomila, že pohvizdování v podpalubí utichlo. Jarek se otevřenou luknou neslyšně vyhoupl na palubu. Nebyl žádný idiot. Slyšel, že kroky jsou dvojí a jejich původkyně se nahoře rvou, a došlo mu celkem dobře, že není čas problém dlouze diskutovat. Sáhl dolů ještě taky pro pádlo. Tiše se napřímil a rozmáchl se. „Pořádně! Zab ji!“ zavřískla Kazi, když už jeho paže svištěla vzduchem. Na to jediné byl ještě čas: otočit pádlo tak, aby dopadlo hranou – místo naplocho, jak zamýšlel. Jenže Jarek to neudělal. Nu, taky dobře; ušetřil si loď. List pádla narazil jen na prázdnou palubu a smekl se po lesklém laku. Ona už tam nebyla. „-latám-latím-letím!“ dořekla totiž v té chvíli. A hladce se vyhoupla do vzduchu. Jarek ztratil rovnováhu. Strhla ho síla úderu, který nenašel svůj cíl. Pádlo mu vyletělo z ruky. Kazi jen koutkem oka zahlédla, jak se napřed
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212683
ono a vzápětí i Jarek řítí přes zábradlí; načež uslyšela mohutné šplouchnutí, následované funěním a klením. Ale neběžela svému chlapci na pomoc. Jarek žádnou záchranu nepotřeboval; byl to ten mroží typ, co se klidně cachtá i v lednu. Kazi se zdálo mnohem podstatnější nespustit oči z ní. Tam bylo skutečné nebezpečí. Nad hlavou. Letící dívka se na okamžik ocitla v pruhu světla nad luknou. Zaleskly se rudé vlasy, tekutá měď; strhávaly na sebe pozornost, jenže podstatnější než ony byl výraz tváře. Ty nenávistné oči! Kazi se zajíkla – V tu chvíli ji poznala. Ale jak se to mohlo stát? Jak se tu dokázala objevit tak brzy… a hned v plné síle? Vždyť ji na vlastní oči viděla umírat! Samozřejmě, jí i Libby bylo jasné, že Teta se nakonec objeví znovu, až ji oživí dostatečně silný proud myšlenek a idejí. Jenže takový proces bývá dlouhodobý a pozvolný. Dalo se předpokládat, že celá léta předtím to budou ohlašovat nenápadné náznaky. Začne probíhat pomalá krystalizace. Teta se nemůže vrátit tak jednoduše, jako kdyby zničehožnic vystoupila z výtahu! Jenže teď tu byla, a právě tak náhle. Vznášela se tu živoucí, silná, reálná; ve své pravé podobě se vším všudy včetně spárů na nohou. Kazi viděla, jak její ruka sklouzla k pasu a odlomila nějakou bylinu. Tohle Tetka dělávala; nosila u sebe rostliny obskurních názvů, protože když pak na jejich jméno navázala řetězec, pro ostatní snovače bylo obtížné vysledovat ho zpátky ke zdroji. „Kotva-sotva-sova,“ šeptla Kazi tiše. Ucítila škubnutí a nad hlavou jí zapleskala křídla puštíka. Bylo to samozřejmě smutné, takhle Jarkovi zašantročit kotvu, ale potřebovala jachtu uvolnit co nejrychleji. „Loď-lom–lem–leť! Loď–los–les-leť!“ spřádala. „Loď–lot–let-leť!“ Vícenásobné řetězce zkřivily prostor a zvedly jachtu do vzduchu.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212683
Kazi seskočila na podlážku kokpitu. Přes zásek zase utáhla dirk, aby se jí ráhno nepletlo. Tetynka má možná svoje zásoby brutnáků, hvozdíků, pryšců a prh, ale na lodi se taky najde pár vydatných jmen, které snovač neobeznámený s vodními sporty jaktěživ neuhodne. Vítr jí svištěl kolem uší. Nepotřebovala kormidlo ani plachty; jen roztáčela řetězce, které poháněly jachtu k divokému letu. Z boků lodi ještě crčela voda, ale temná hladina brněnské přehrady se propadla dolů a zmizela v hloubce. Teta se s jekotem přehnala Kazi nad hlavou. Seděla na svazečku vrbového proutí, ze kterého se právě stalo roští a koště. „Halsa!“ křikla Kazi a obrátila loď po větru. Řítila se za Tetou. Frklík se divoce roztočil. Špice Moravské orlice rozrážela vzduch. Kazi ji poháněla víc a víc; koneckonců, ve vzdušném prostoru nad Príglem žádná šedesátka nebyla. Držela se těsně za Tetou. Ne že by se řetězce nedaly odvracet čistě logikou podle svých projevů; ale všechno bylo jednodušší, když člověk zůstával na doslech. Ubránila se nárazu. Sama na Tetinu hlavu seslala závrať a vzápětí poté ji donutila k obratu. Shodit ji dolů ovšem vůbec nebylo snadné, protože všechny přímočaré řetězce, které by mohly vést k pádu, Teta samozřejmě dokázala odhadnout a včas překroutit. Útok střídal útok. Obě se dostávaly do varu. Křičely na sebe spršky slov. Teta záludným úskokem zařídila propad. Jachta sletěla až na hladinu a zádí narazila na vodu. Provázel to zvuk, který nevěštil nic dobrého, a Kazi vzápětí viděla příčinu: ulomila Jarkovi kormidlo. To bude chtít přinejmenším striptýz u stěžně, aby tohle vyžehlila! Zachvátil ji opravdový vztek. Dobrých pět minut jen vykrývala údery, a přitom chystala past. Musela řetězce připravit tak, aby je mohla pronést rychle za sebou. Nenechat Tetu vyklouznout… nedopřát jí čas na obranu. Hodila po
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212683