„Nevím tolik o jeho minulosti, pánové…“ „Před chvílí jste znala jeho rodinné poměry.“ „Ale setkala jsem se s ním až v den, kdy ho můj manžel přikoval k pranýři a vyplatil mu dvacet ran holí.“ „Takže byl zločinec?“ zeptal se Stein. „Zatkli ho za kuplířství, pane. Naváděl ženy v ulicích k prodeji těla a bral jim, co vydělaly. Pro vlastní potřebu. Za to ho hejtman vsadil do okovů a tehdejší rychtář odsoudil k bití holí.“ „Proč tak mírný trest?“ zajímal se Barbarič. „Prešpurk byl právě tehdy bez strážce žen, pane. Takže dali Ungerovi na vybranou – v zašitém pytli do Dunaje, nebo dvacet ran holí a služba městu. Vybral si to druhé.“ „To je jako udělat ze zloděje koní štolbu,“ utrousil Stein. „Ale dává to smysl,“ pokrčil Barbarič rameny. „Který poctivý měšťan by se hrnul do takové obživy? Zodpovídat se katovi, být celé noci venku, pohybovat se mezi spodinou a zločineckými živly. Radní pánové byli ještě rádi, že našli někoho, kdo věci rozumí. Paní mistrová, jak Unger vypadá?“ „Mohutný, dobře stavěný.“ „Asi jako tady kapitán?“ „Možná o palec vyšší.“ „Chodí ozbrojený?“ Žena opět přimhouřila oči. „Dává přece pozor na lehké ženy,“ pobízel ji Barbarič. „Po nocích, v zapadlých uličkách a temných zákoutích. Nejednou musí poběhlici ochránit před surovcem, pohrozit vychytralci, který by chtěl pláchnout bez placení. I pastýř potřebuje zbraň, aby ochránil stádo před vlky. Obušek. Hůl. Nebo aspoň nůž.“ Trhaně přikývla. „Nůž.“ Barbarič tentokrát neopětoval Steinův pohled, upřeně se díval na katovu ženu. „Nůž,“ zopakoval. „Zřejmě žádný žabikuch, mám pravdu?“ ( 99 )
cervenak400.indd 99
15.10.2015 12:48:04
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212680