98
Anne Girardová
Z očí jí vytryskly slzy a srdce běželo jako o závod. „Teď, když jsem tady, tak nevím, jestli bych –“ „Sí, samozřejmě že můžeš. Zní mi jako milá dáma. Ale její přízvuk je velmi silný, asi tak jako můj, takže nám chvíli trvalo, než jsme jeden druhého pochopili.“ Usmál se. Když Eva uchopila těžké černé sluchátko, z očí jí vyhrkly slzy. Pohlédla na Picassa, váhavě jako dítě, které neví, co dělat. Cítila tolik lítosti a strachu. To, že opustila rodiče, jí teď připadalo jednoduše neodpustitelné. „Nic se nedozvíš, ma jolie, dokud to nezkusíš,“ pronesl tiše a zmizel, takže zůstala ve výklenku sama, jen s telefonem v ruce. „Allô?” „Ach, Evo!“ ozval se hlas na druhém konci. „Czy to naprawdę ty?“ Jsi to skutečně ty? Picasso čekal na Evu za rohem, přesně jak slíbil. Z jeho soucitného výrazu vyčetla, že teď nejspíš musí vypadat pořádně zničeně. „Děkuji vám, monsieur Picasso,“ vysoukala ze sebe nakonec formálně a snažila si od něj držet aspoň naoko lehký odstup, přestože ji táhl do svého vroucího objetí. Když mu ovinula paže kolem krku a objala jej s nejhlubším vděkem, jakého byla schopna, její hlas se stále ještě chvěl škytavkou od předchozího pláče. „Monsieur Picasso je otec mé matky. Doufám, že teď už víš, že mi můžeš říkat Pablo, hm?“ nadhodil a lišácky se zaculil. „Je mi teprve devětadvacet, a když teď koukám na tebe, rozhodně se jako žádný stařec necítím.“ „Teď zrovna si připadám jak holka, co právě vyšla ze školy,“ svěřila se mu, když si otřela oči a nos kapesníčkem, který vydolovala z kapsičky šatů. „Přesto od tebe bylo víc než velkorysé, žes pro mě něco takového zařídil.“ „Mám chuť se tvářit, že to bylo mnohem složitější, než odpovídá skutečnosti, abych ještě prohloubil tvou vděčnost. Ale vážně, nic to nebylo,“ něžně ji políbil na tvář. „Kromě toho tě mám rád.“ „Teď tedy upřímně nevím, co si myslet,“ přiznala se a znovu pocítila jakési neviditelné pouto, spojení mezi nimi. Vtiskl jí na tvář druhý jemný polibek. Jeho rty byly horké
MADAME PICASSO_TISK.indd 98
4.11.2015 9:13:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212662
MADAME PICASSO
99
a plné a setrvaly na její líci déle, než si myslela, že by měly. „Nepřemýšlej. Prožívej. Tak by měli lidé žít a malovat… a milovat.“ „Nemůžeš se mnou jenom tak mluvit o milování.“ „Láska je myšlenka. Emoce, která inspiruje. Pochopitelně o ní mluvím jen v abstraktním smyslu,“ dodal hlasem, jenž byl stejným dílem něžný jako svůdný ve svém až příliš očividném lhaní o tom, čeho si od ní skutečně žádá. Byli si tak blízko a v chodbě bylo takové ticho, že slyšela, jak jeho srdce bije hned vedle jejího. Uvědomovala si, jak se jeho hruď zvedá a zase klesá spolu s její – a v ten okamžik si uvědomila, že teď se může stát cokoli. „Děkuji ti z celé duše, budu ti navěky vděčná,“ pronesla opatrně, když se od něj odtahovala, než ji stihne znovu políbit. „Ale teď musím jít.“ Odvrátila se od něj, ale on ji chytil za ruku. „Evo, neodcházej.“ Přeskočila mezi nimi jiskra a jeho tmavé oči se upřely do jejích. „Je mi líto, monsieur Picasso, ale opravdu musím. Pro dobro nás obou.“ Věděla, jak veliká je to pravda. Musí jít. Ale když od něj odcházela, cítila bolestnou touhu upomínající na něco hlubokého a stálého a chtělo se jí plakat. Pablo Picasso měl sílu orkánu a dnes se dostala k jeho velkolepému středu, o němž věděla, že představuje dokonalou bouři. Ve svém bytě na bulváru de Clichy vyhlédl Picasso z okna na vrcholky stromů, sundal si klobouk a tmavý plášť, pověsil je na háček a unaveně si povzdechl. Po parketách jej běžela přivítat Frika, se skloněnou hlavou zuřivě vrtěla ocasem. Když si Picasso všiml loužičky opodál, pochopil, že ji Fernande opět zapomněla vyvenčit. Vrátil se domů s těžkým srdcem. Nechtěl nechat Evu odejít, ale věděl, že musí. Jak málo úsilí by stačilo, aby ji přiměl zůstat. Ach, ty oči. V jejich modři by mohl plavat. Mohl by je namalovat a nechat se jimi zcela pohltit. Ale on si žádné nadšení ani oddanost nezasloužil. Dokonce ani když jej odmítla. Rozhodl se žít s Fernande a nehodlal nic z toho obětovat, jakkoli jej dokázala rozčílit. Nebyla to špat-
MADAME PICASSO_TISK.indd 99
4.11.2015 9:13:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212662
100
Anne Girardová
ná žena, jen velmi komplikovaná, s více jizvami a traumaty, než na kolik jí mohl pomoci zapomenout. Ty jsi ale kus sobeckýho bastarda, pomyslel si, když se probíral hromádkou pošty na mahagonovém stolku v předsíni. Část z něj chtěla obě tyto ženy. Tahle vedví roztržená věrnost byla jen a jen jeho vina. Zahlédl obálku od svého agenta, Daniela-Henryho Kahnweilera. Nepochybně obsahoval smlouvu na Dívku s mandolínou, které Fanny Tellierová před měsíci seděla modelem. Pak dva dopisy z Barcelony. Jeden nadepsaný matčiným úhledným skloněným písmem, druhý od starého přítele, Juana Grise. Odhodil obálky stranou a zvedl noviny, které služka položila pod dopisy. Hned nad přehybem spatřil tučný nadpis. Americký magnát John Jacob Astor se navzdory vlně nevole skandálně oženil s mladičkou milenkou. Dobře, ty bejku, pomyslel si. Koho zajímá, co si myslí ostatní? Další článek uváděl, že nový francouzský premiér, Ernest Monis, musel přerušit své plány na nadcházející dovolenou kvůli prohlubující se politické krizi s Německem. Třetí zpráva oznamovala, že Marie Curie získala svou druhou Nobelovu cenu. Tohle je skutečný úspěch, blesklo mu hlavou. Odložil noviny na hromádku dopisů a pohladil Friku po hlavě. „De nada,“ sdělil fence láskyplně. „Donutím ji to uklidit. Příště se snad poučí.“ Prošel místnostmi s vysokými stropy a velkými okny vedoucími na třídu lemovanou stromy. Fernande pokoje až puntičkářsky vyzdobila, zejména z peněz za několik nedávno prodaných pláten. Viděla masivní červeno-modrý turecký koberec, černou mramorovou krbovou římsu a mahagonové knihovny, a tak to koupila. Stěna za pohovkou byla pokrytá jeho obrazy a skicami, které se jí velice líbily. Mnohé z nich byly její akty nebo studie. Do svého nového ateliéru v Bateau-Lavoir odnesl jen ta opravdu stará díla. Picasso se rozhlédl po vyšperkovaném pokoji a vybavil si svůj první ateliér. Byl holý, žádné koberce, židle ani postel s kovovým rámem. Měli velmi poskrovnu jídla i tepla. „Fernande?“ zavolal. Náhle byl rád, že je doma, nehledě na nejistotu, která se v něm hromadila. Ležela nahá v ložnici a tvrdě spala, stejně jako siamská
MADAME PICASSO_TISK.indd 100
4.11.2015 9:13:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212662